Petr: Co se stalo?
Já: Jedu do Ameriky.
A najednou z druhé strany bylo ticho. Radši jsem to típla a opřela se o strom.
Mohlo by to být dobrý.
Třeba by to šlo aby tam jeli taky kluci.
GoGo mluvil o tom že by tam chtěl jet ale neví.
Notebook jsem položila vedle sebe a podívala se před sebe na druhou stranu jezera. Viděla jsem jak na břehu stála Lucka a skočila do vody. Doplavala k břehu a já jí pomohla ven. Sedli jsme si vedle sebe a ani jedna z nás nepromluvila.
Lucka: A co v Americe?
Podívala jsem se na ní a lehce se usmála.
Já: Pozvali si mě tam na youtuberský akce. A například Vidcon to je největší akce.
Lucka: O tom mi říkal Jirka že by tam jel s GoGem.
Já: A Peter o tom ví?
Rozšířili se jí zorničky a na jejím obličeji se objevil velký úsměv.
Lucka: Takže jste konečně spolu?
Já: Já nevím najvíc to teď bude těžké. Nevím jak dlouho tam budu a s kým.
Lucka: To by si asi pro tebe přijeli ne?
Já: Tak to nemyslim. Peter by mohl žárlit a to já nechci. Sama nevím co chci. Už si připadám jako děvka!
Lucka: Ale ty nejsi! Měla si asi jen 2 kluky takže nejsi!
Já: Ale stejnak si myslim že za rok to s Peterem skončí a až se zas vrátím na tábor tak zas budu s někým jiným!
Lucka: Podle mě by se muselo stát jen něco velmi velmi špatnýho aby jste se rozešli. Vy dva no prostě je to vidět ta chemie i když jsem z ní neměla dobrý známky tak to vím že se máte rádi. A s tou Amerikou se neboj. Všichni tě podpoříme teda až na mě. Nechci abys mi odjela už zase.
Já: Luci. Taky mi budeš chybět. Taky si mi moc chyběla a chybíš mi furt. Ale moc bych chtěla abys na tu akci dorazila. Prosím jestli to pude zařídím ti extra vstupné abychom se mohli vidět. Budu tě moc chtít vidět aspoň přes skype. A co vlastně Jirka? Jste přišli pozdě na snídani co jste dělali?
Sklopila hlavu a trochu se červenala. Dostala jsem výtlem ale Lucka se pak taky přidala. Seděli jsme tam na zemi docela dlouho protože nás začali kluci hledat.
Na loďce jsme se vrátili a Lucka se šla převlíct do něčeho suchého.
Jako první ke mě došel Petr a netvářil se moc nadšeně narozdíl odemně. Sedla jsem si na trávu a on si sednul vedle mě.
Petr: Proč tam jedeš?
Já: Vidcon. Poslali mi zprávu že mě tam zvou jako hosta a plus na další akce.
Petr: Ale nemusíš tam.
Já: Nemusim.
Petr: Tak tam nejezdi.
Otočila jsem na něj hlavu a zírala na něj.
Já: A proč bych neměla jezdit?
Petr: Vždyť by ses tam ani nedostala a musela bys tam hodně platit...
Já: Tak o peníze, ubytování a cestu je vystaráno. Peníze mám a to ostatní zařazují organizátoři.
Na chvíli se zamyslel. Už neměl nic proti mě. Leda tak angličtinu ale docela mi jde až na gramatiku.
Já: Taky se mi po tobě bude stýskat ale je to velká příležitost..
Petr: Není vždyť v Americe toho nic moc není a prostě to není žádná velká příležitost.
Já: A jak mám vědět že toho v Americe moc není! Nikdy jsem tam nebyla! Vždycky jsem se tam chtěla podívat ale vždy jsem musela trčet doma! A ty jsi tam byl tak proč já ne?!
Sklopil hlavu a díval se do země.
Jen jsem si odfrkla a stoupla si.
Já: Tohle nemá cenu.
S notebookem jsem odešla dovnitř a sedla jsem si za dveře ve společence tak aby mě nikdo neviděl.
Odepsala jsem email a potvrdila tím svoji účast a zeptala se jich jestli by nemohli poslat VIP vstupenku Lucce.
Projížděla jsem facebook a napsala status že pojedu do Ameriky. Najednou někdo vešel do společenky (neviděla jsem kdo protože jsem seděla za dveřma) ale nebyl jeden.
Petr: Já se z ní zblázním! Ona pojede do Ameriky a ani by nám to neřekla jo!
Kovy: Uklidni se třeba se o tom dozvěděla až dneska. Viděl si snad co udělala u snídaně.
Petr: Ale stejnak nechápeš že od nás chce odjet!
Kovy: Je to naše kámoška čeká od nás podporu.
Petr: Ale já jí nepodpořím! Stačí mi jen už to že se dala s Explem dohromady!
Někdo mi napsal na facebooku a byl to nějaký organizátor. Ještě že jsem si vypla zvuky.
Ptal se mě kdy bych chtěla odletět.
Odepsala jsem mu jestli to pude už dnes.
Rychle mi odepsal smajlíka a něco na způsob toho že by to bylo nejlepší.
Slzy mi tekli po tvářích ale v tom se stalo něco co bych do Petra nikdy neřekla.
Petr: Celou dobu jí naznačuju že bych jí chtěl ale ona mě ignorovala! Místo toho se raději bude cucat s Explem a Mentem!
Vyšla jsem ze své schovky a s notebookem jsem utekla do pokoje. Měla jsem u sebe klíč. Odemkla jsem a rychle za sebou zamkla. Vyšla jsem schody a nebyla jsem v pokoji sama. Přešla jsem ke své posteli a vytáhla z pod postele kufr.
Peter: Jsi v pořádku?
Otočila jsem na něj hlavu a slzy mi furt tekli z očí.
Já: Slib mi že neuděláš žádnou blbost.
Peter: Slibuju ale co se děje?
Já: Jedu do Ameriky.
Peter: To je skvělé.
Já: Já vím. Škoda že to tak Petr taky nevzal.
Dala jsem do kufru všechny svoje věci a zavřela ho.
Postavila jsem se a s kufrem a Peterem jsme mířili dolů po schodech. Peter odemkl dveře a na nás vypadla Lucka. Padla mi kolem krku a já poznala že brečela.
Lucka: Já pojedu do Ameriky! Nemůžu tomu uvěřit! Děkuju, děkuju!
Odtáhla se odemně a koukla na kufr a Petera který mě držel za ruku. Usmála se na nás a hned pochopila o co jde. Někam odběhla a já s Peterem pokračovali v cestě do společenky kde asi bude většina lidí.
Došli jsme před zavřené dveře a mě ovládla nervózita.
Petr noo tak to jsem teda zvědavá na něj.
Peter mi dal pusu do vlasů a chytil mě kolem pasu. Kufr jsem nechala před dveřma a otevřela jsem dveře. Stali jsme se středem pozornosti všech očích.
Všichni se postavili i dokonce Petr ale stál ze všech nejdál.
Já: Ahoj kluci. No jak mám začít.
GoGo: Tebe vážně pozvali na Vidcon?
Jak se o tom dozvěděl? Nikdo krom Petra a Lucky a Petera to neví.
GoGo: Koukal jsem se na Vidcon a byla si tam napsaná jako speciální host.
Já: Aha. Tak. Doufám že přijedete se kouknout.
Jirka: Určitě. Už to s GoGoušem máme naplánováné.
Se všema jsem se rozloučila a Jirka se nabídl že mě odveze na letiště.
V autě sedíme já vedle mě Peter a ve předu Lucka s Jirkou.
Cesta uběhla celkem rychle a já už dostala letenku a za pár minut mi do letělo do Ameriky.
S Jirkou jsem se objala a s Luckou dýl. No a na řadě byl Peter. Objali jsme se a pak Peter spojil naše rty do dalšího překrásného polibku.
Peter: Miluju tě. Už od doby kdy si poprvé přijela na tábor od té doby jsem se do tebe zamiloval. A níčil mě pohled na tebe a Menta.
Já: Peter taky tě miluju. Od začátku tohodle tábora si tu byl vždy pro mě abys mě ochránil. Za to v tom bazénu nikdy nezapomenu ani na to v koupelně. Budu na tebe myslet každý den a budu doufat že mi zavoláš.
Peter: Budu ti volat každý den ať ti v Americe vidí jak miluju svoje děvče. A doufám že si to užiješ a budeš točit.
Já: Určitě.
Hlasatelka: Letadlo do Ameriky je připraveno prosím nastupte do letadla!
Naposledy jsme se dlouze políbili a já všechny ještě jednou objala. Sedla jsem si na svoje sedadlo a když všichni nastoupili letadlo vzlétlo.
Budeš mi chybět Peter.
