Immaculate (Neposkvrněný)

1. díl

Third Person's POV

„Dále," řekl pohledný brunet pevným hlasem, když se ozvalo zaklepání na dveře jeho kanceláře. „Dobré ráno, pane Tomlinsone, nesu vám vaši ranní kávu," špitl drobný blonďáček, jakmile otevřel velké tmavě hnědé dveře a vstoupil dovnitř, setkávaje se pohledem s modrýma očima místy nádechem šedé jako štěrkové kamení a zelené jako lesní mech. „Polož ji na stůl a zmizni," vydechl brunet a pozoroval, jak jeho vystrašený asistent malými kroky kráčí ke stolu, jenž byl pokrytý různými papíry.

„Budete si přát ještě něco, pane Tomlinsone?" pronesl blonďák s úctou a nejistě přešlápl na místě, čekaje na odpověď. Hlavou se mu honilo, že by měl vypadnout, jak si hnědovlasý muž přál, avšak když se ho na to minule nezeptal, Tomlinson se rozčílil a on málem dostal výpověď, kterou si vzhledem k velkým dluhům nemohl dovolit. „Neslyšel si mě snad? Řekl jsem, že ji máš položit na stůl a zmizet. To jsi tak debilní nebo," rozčiloval se modrooký, ale poté se na chvíli odmlčel. „Vlastně víš co, zavolej mi Erica," pokračoval už o něco klidněji a podíval se na svého asistenta, jenž se před pár vteřinami málem složil. „Dobře, nashledanou," vydechl plavovlasý a roztřepanou chůzí odešel z místnosti, míříce rovnou za o pár let starším černovlasým mužem snědší pleti - Ericem.

Eric byl nejlepší nebo spíš jediný Tomlinsonův kamarád. Znal Louiho už od raného dětství a vždycky spolu dobře vycházeli. Dokonce byl i prvním člověkem, kterému se Louis svěřil s tím, že je gay. Černovlasý vlastně tenkrát ani nebyl moc překvapený. Už nějakou dobu tušil, že je jeho kamarád trochu „jiný", takže to vzal v pohodě a jejich přátelství to nikterak neovlivnilo. Vlastně všichni členové Louiho rodiny, ať už té biologické či o něco rozrostlejší mafiánské, vzali jeho homosexualitu v pohodě, za což byl tehdy šestnáctiletý brunet velmi rád. Hrozně moc se bál reakce okolí, hlavně jeho přísného otce.

***

„Takže po mně chceš, abych ti vybral sexuální hračku?" uchechtl se Eric sedící v koženém křesle a jeho hnědé oči připomínající hořkou čokoládu se vpíjely do těch Tomlinsonových. „Přesně tak," zasmál se Louis a potáhl si ze své cigarety, „máš dobrý vkus a po dlouhé době je v Anglii obchod s bílým masem nevinných chlapců, jenomže já mám zrovna dneska večer důležitou schůzku." „Chápu," pousmál se mladík s havraními vlasy, „kde a v kolik?"

A mezitímco Louis dával Ericovi podrobné informace, na druhé straně města se v rohu špinavé místnosti choulil zelenooký chlapec s kudrnatými vlasy - uplakaný mlaďounký brunet jménem Harry, jehož hubené tělíčko se chvělo zimou a strachem.

Harry's POV

Hřbetem ruky jsem si otřel slzy a snažil jsem se uklidnit, očima bloudíce po tmavé a ne zrovna čisté místnosti. Nahoře v rohu naproti bylo malé okno se starými rezavými mřížemi a kousek ode mě stály menší kovové dveře, které byly, jak jsem po chvíli zjistil, dobře zamknuté. S křikem jsem do nich začal bouchat, prosíce o pomoc, ale místo ní přišel obtloustlý chlápek, jenž vypadal, že mi na pomoc rozhodně nepřišel.

„Uklidni se kurva!" sykl a silně mě uhodil, díky čemuž jsem skončil opět na zemi. „Jste opravdu horší než ženské. Ty jsou tak posrané strachy, že jen sedí a čekají, co s nimi bude. Ale vy ne, vy se každou sekundu snažíte o útěk, nebo na sebe nějak upozorňujete!" řekl naštvaně a chytil mi zápěstí, aby mě mohl svázat a alespoň trochu znehybnit.

„P-proč to děláte?" plakal jsem s rukama bolestně uvězněnýma v provazu a už jsem sebou radši neškubal, protože jinak bych dostal další ránu. „Prachy, nic víc v tom není," ušklíbl se a odtrhl kus šedé lepicí pásky. „A-ale my jsme chudí, nejsem z bohaté rodiny," vzlykl jsem, čímž jsem ho lehce rozesmál. „O to vůbec nejde, zlatíčko," usmál se a otřel mi slzy. „Jsi panic a navíc jsi pěkný, takže jsi ideálním zbožím," pokračoval a zalepil mi pusu.

„Prostě jsi byl ve špatný čas na špatném místě. Navíc můžeš být rád, že jsi nedopadl hůř. Kdybys totiž nebyl panic, už dávno bys trčel někde v bordelu pod vlivem drog a sloužil bys jako šukna ostatním chlapům. Takhle dopadají ti, co už mají první pohlavní styk za sebou. Takhle končí ti méně cenní, ale ty máš alespoň nějakou šanci na život. Tvá budoucnost je v rukou člověka, který si tě dnes večer koupí," pohladil mě po vlasech a s těmito slovy odešel, mezitímco já jsem se svázaný a umlčený páskou zhroutil k zemi, plakaje nad mým osudem.

Moc vám děkuji za takovou aktivitu u prologu, opravdu jste mě potěšili. Možná bude chvíli trvat, než se to rozjede, protože nechci nic uspěchat, ale ne nějak dlouho. Další díl bude zítra :). Co si o to zatím myslíte? Sedí vám tento styl psaní?