Immaculate (Neposkvrněný)

7. díl

Přečtěte si prosím povídání na konci, děkuji.

Louis' POV

„P-prosím ne," vydechl roztřeseně a uchopil moji ruku, když jsem ji položil na lem jeho tepláků. „Ne?" nadzvedl jsem obočí a on sklopil pohled. „Tobě se nelíbí moje doteky, Harry? Nelíbí se ti moje péče?" zeptal jsem se pevným hlasem a cítil jsem se trochu naštvaně, protože tohle jsem nemusel vůbec dělat a jemu se to ke všemu nejspíš nelíbilo. A navíc to on mě před ani ne dvěma minutami začal líbat, takže jsem nechápal, proč najednou zařadil zpátečku.

Už jsem pociťoval, jak to ve mně vře a že brzy vybouchnu kvůli jeho náhlé změně o sto osmdesát stupňů, avšak vtom jsem zaregistroval, jak mu po tváři sklouzla slza, za kterou následovala další a další. Všechen můj vztek, jako by najednou zmizel a nahradila ho potřeba vtáhnout kudrnatého chlapce sedícího přede mnou do objetí, což mě dost vyděsilo.

„Ještě s tebou nechci spát. Dej mi ještě čas, prosím," rozplakal se a podíval se na mě, žádaje o pochopení a vyslyšení prosby. Vypadal jako hromádka neštěstí a potřeba, jež jsem vůči uplakanému chlapci právě pociťoval, se stala skutečností. S tichým povzdychem jsem ho objal a on kolem mě nemotorně obmotal ruce, vzlykaje mi do trička.

„Nechtěl jsem s tebou spát, Harry. Jen jsem chtěl poznat tvé tělo a udělat ti dobře," pohladil jsem ho a poté jsem se chtěl odtáhnout, ale on se mě držel jako klíště a já jsem ho prostě nemohl jen tak odstrčit. Nechtěl jsem mu ublížit ani touto drobností, což jsem opravdu nechápal, protože jsem se nikdy nikoho nedotýkal jinak než v tom sexuálním smyslu. U mě bylo i hlazení intimní, jelikož jsem své minulé milence hladil na citlivých místech, jako jsou vnitřní strany stehen, podbřišek či už samotný rozkrok.

Nikdy jsem se nemazlil a nedotýkal se někoho, aniž by to neskončilo ztrátou oblečení, která byla mým záměrem. Pokaždé mi šlo pouze o sex, u něhož jsem se sice snažil, aby si to užil i můj sexuální partner, avšak po dosažení orgasmů jsme si šli každý po svém. Prostě jsme se oblekli, někdy se rozloučili polibkem a vydali jsme se do svých domovů.

Je sice pravda, že jsem se občas jen tak líbal a u líbání to i skončilo, ale to jsem byl zrovna trochu citlivější a potřeboval jsem něčí přítomnost, nebo jsem prostě toužil zlíbat dokonalé rty oné osoby, která zrovna byla v mojí přítomnosti. Tulení či jakýkoliv projev něžnosti se v mém životě nenacházely. Teda dokud nepřišel Harry, ale to jsem přikládal k tomu, že byl panic a něco uvnitř mě ho nechtělo vystrašit a ranit.

Sváděl jsem to na jeho nevinnost. Jenže čím víc jsem o tom přemýšlel, tím víc mi docházelo, jak je můj vztah k němu jiný ve všech směrech než všechny předchozí. Jevil se mi jako krásný a všichni mí bývalí milenci mi přišli jenom sexy nebo k ošukání. Harryho jsem hladil, když spal, a to ještě na nechoulostivých místech, kdežto ostatních jsem se dotýkal na těch citlivých, díky čemuž se poměrně rychle vzrušili a já se jim tak dostal během pár minut do kalhot.

Avšak ono nešlo jenom o doteky a pocity. Šlo o mnohem víc, ale ani tohle zjištění mě nedokázalo zastavit od objímání zelenookého chlapce a následného zvednutí jeho brady, abych spojil naše rty v něžném polibku. Spíš mě ještě víc popohnalo k onomu činu. Líbilo se mi být k němu jemný. Toužil jsem si získat jeho důvěru ne jen kvůli tomu, aby se se mnou vyspal, ale taky kvůli něčemu, co jsem nedokázal popsat.

Co na tom, že jsem byl ještě včera ohledně kudrnáčka rozhodnutý jinak a přesvědčený o tom, že v mém světě není pro lásku a něhu místo. Co na tom, že jsem byl nerozhodný a zmatený ohledně toho nevinného kotěte. Co na tom, že jsem ze dne na den změnil veškeré moje plány a nyní už jsem nechtěl, aby byl pouhou sexuální hračkou.

Třeba by nebylo špatné mít vlastní malinký svět, kde by bylo vše jinak a o němž bychom věděli pouze my dva. Možná bylo na čase přestat být chladným a trochu se změnit - poznat lásku a naučit se milovat.

Většina ptáků byla stvořena, aby létala. Být na zemi je pro ptáka omezením. Pták se nevyznačuje ani tak tím, že umí chodit po zemi, jako spíše tím, že je schopen létat. A tak je to i s člověkem. Každý člověk byl stvořen, aby žil a byl milován. Žít nemilován je, jako když ptákům zastřihnou křídla.

Takže opravdu nevím, co si mám o tomhle díle myslet. Přijde mi, že jsem to trochu zkazila, ale na druhou stranu se mi to vážně líbí. Líbí se mi, jak je Louis nejistý ohledně Harryho a jak se rozhodl vnímat ho úplně jinak, avšak vám se to může jevit jako totální srajda. Jsem zoufalá, šťastná, nejistá a moc vás prosím, abyste se vyjádřili k tomuto dílu, případně k celému příběhu. Tento díl mi dal opravdu zabrat, protože jsem se ztratila ve vlastních myšlenkách. Btw. moc děkuji za takovou aktivitu, jste úžasní ♥. Pokusím se teď přidávat častěji :).