Immaculate (Neposkvrněný)

3. díl

Louis' POV

Netrpělivě jsem čekal a procházel jsem se tam a zpátky v mé nemalé vile blízko hlavního centra naší společnosti, vyhlížeje z okna obývacího pokoje Ericové auto. Schůzka mi skončila před necelou hodinou a za tu dobu už jsem stihl dojet domů a dát si sprchu, očekávaje, že můj nejlepší přítel dávno dorazí společně s mým koupeným panensky čistým zbožím, ale ono nic. Bylo už půl jedenácté večer, ale po vysokém černovláskovi nebylo ani vidu, ani slechu.

Teprve až staré hodiny vedle velkého okna ukazovaly pět minut po jedenácté, uslyšel jsem před branou k mému domu zvuky kol a motoru auta na příjezdové cestě. Zmáčkl jsem tlačítko, kterým se brána otevřela, díky čemuž mohl Eric autem dojet až před hlavní dveře, a poté jsem se vydal za ním.

„Tak co?" vydechl jsem sotva vystoupil z auta, „jak to šlo?" „Jako po másle, nebyly žádné potíže," odvětil mi a loktem se opřel o střechu auta, dívaje se mi do tváře. „A co on? Dělal nějaké problémy?" zeptal jsem se a popošel jsem k němu. „Ne, je mírný jako beránek," usmál se a přešel k zadním dveřím, „dokonce po dvaceti minutách usnul."

Jakmile otevřel dveře, naskytl se mi pohled na mladého spícího chlapce s rozčepýřenými kučeravými hnědými vlasy skoro až po uši zabaleného v černém kabátě. Byl tak nádherný a nevinnost z něj přímo čišela, svým vzhledem připomínal toho nejzranitelnějšího anděla.

„Páni, je to fakt kus. Dobrá práce, Ericu," pochválil jsem ho a potěšeně jsem se na něho usmál. „Jsem rád, že jsi spokojený. Byl to ten nejlepší kousek," zazubil se a prokřupal si klouby na prstech, což mě donutilo se nepříjemně zachvět. „Víš, že to nesnáším," řekl jsem naštvaně. „Vím a právě proto to dělám," zasmál se a dal si ruku před pusu, aby toho kudrnáčka nevzbudil. „Tak už si ho vezmi, ať můžu jet," špitl a já jsem se naklonil nad sedadlo, opatrně si berouce spinkajícího mladíčka do náruče a následně s ním odcházeje dovnitř.

***

Jemně jsem ho položil na manželskou postel v mojí ložnici, rozsvítil jsem malou lampičku na nočním stolku a tiše jako myška jsem si k němu lehl, kochaje se jeho překrásnou bledou tváří, jež právě osvěcoval měsíc, který dnes v noci nezakrýval jediný mrak. Nemyslel jsem si, že bude vypadat takhle. Popravdě jsem vlastně vůbec nepřemýšlel, jak by mohl vypadat, jen jsem netušil, že něco tak kouzelného vůbec existuje.

Něžně jsem ho pohladil po tváři a možná bych i pokračoval, když vtom se na mě upřela dvě zelená kukadla. Chlapec s očima, jež připomínaly dva smaragdy, tiše zakňučel a schoval si obličej do dlaní, díky čemuž bolestně zaskučel, neboť provaz kolem jeho zápěstí se hodně stáhl. „Shh, neboj se, nechci ti ublížit, jenom se na mě podívej," vydechl jsem a položil jsem svou dlaň na jeho ruce, cítíce, jak se chvěje.

Harry's POV

Pomalu jsem stáhl své ruce z mého obličeje a s tichým výdechem jsem se na něho podíval, upíraje svůj zrak do jeho očí. Byly nádherně modré, ale míchaly se v nich různé odstíny, které jsem přes mírnou tmu v pokoji nedokázal úplně rozeznat.

„Jak se jmenuješ?" zeptal se, jakmile mi sundal pásku, nepřestávaje se mi dívat do očí. „Harry," pípl jsem, „Harry Styles." „Pěkné a dost zvláštní jméno," usmál se a já jsem ho nadále vystrašeně pozoroval. „Já jsem Louis," vydechl hned nato, ale ani znalost jeho jména mě ani trochu neuklidnila.

„Víš, Harry, zaplatil jsem za tebe dost peněz a nechci ti nějak ubližovat, ale pochop, že za povídání jsem si nezaplatil," pohladil mě po tváři a já jsem se znovu začal třást. „Prosím," vzlykl jsem, „jsem ještě-," rozplakal jsem se a on mě umlčel přiložením prstu na mé rty. „Shh, já vím a slibuji, že budu něžný," zašeptal a bříšky ukazováčku přejel přes moje růžovoučké lehce propraskané polštářky, jež byly vlhké díky slzám stékajícím po mých líčkách. „Ale pokud se budeš bránit a vzpírat, vezmu si tě tvrdě a nebudu na tebe brát ohledy," dodal po pár vteřinách ticha, které rušily pouze moje tiché vzlyky.

„T-teď?" špitl jsem s pláčem a podíval jsem se mu do očí. „Ne, dneska ne. Jsi unavený, špinavý a celý bolavý a já chci, abys byl pro mě pěkný, odpočinutý a čistý," pohladil mě po tváři, „a taky chci, aby sis to užil, Harry." „U-užil?" popotáhl jsem a překvapeně jsem vydechl. „Ano, chci, aby se ti sex se mnou líbil. Může to být fajn, když budeš chtít. Nemusíš se mít se mnou vůbec špatně," usmál se a konečky prstů přejel přes moji paži.

„Půjdu si tě teď vykoupat, pak se najíš a půjdeme spát, ano?" vstal z postele a nečekaje na moje svolení či jakoukoliv odpověď si mě vyzvedl do náruče. Proč by taky čekal, že? Moje slova by stejně nic neznamenala a navíc za teplou koupel bych byl nyní opravdu moc rád. Potřeboval jsem se uvolnit a od všeho toho hrubého zacházení a spaní na špinavé zemi mě bolelo celé tělo.

Takže další díl je tady a popravdě jsem s ním docela spokojená, takže doufám, že ho zase obdaříte skvělým počtem hvězdiček a komentářů. Moc vám děkuji za 1K přečtení, jste vážně božani. Líbí se vám tento Louis, nebo byste ho radši chtěli jako hnusného a bezcitného? Jsem vážně zvědavá, jak se bude příběh vyvíjet, protože já nikdy dopředu neplánuji :).