Immaculate (Neposkvrněný)

9. díl

Louis' POV

„Nikam nechoď," šeptl jsem a s úsměvem jsem vstal z pohovky, odcházeje do přízemní koupelny pro sněhově bílý ručník, který jsem trochu namočil do vlažné vody, a poté jsem se vydal zpátky za tím udýchaným a lehce se třesoucím kotětem. Byl vážně k zulíbání. Jeho jindy bledá tvář měla nyní načervenalou barvu, stejně tak jako jeho hebké rty, jež teď byly jen o pár odstínu tmavší.

„Očistím tě," vydechl jsem a navlhčeným ručníkem jsem ho zbavil pomalu zasychajících spermií. Už dlouho jsem neviděl něco tak krásného, jako když si tohle téměř neposkvrněné stvoření pomalovávalo vlastní bříško svým semenem. Pořád jsem měl před očima ony pootevřené rty, ze kterých se slastně ozývalo mé jméno. Jeho vzdychy a kňučení mi neustále zněly v hlavě a dělaly mě tak moc vzrušeným, což dokazovala moje tvrdá erekce pod teplákovými kalhoty. Bohužel jsem se ale musel smířit s tím, že se uvolnění nedočkám, poněvadž jsme byli ohledně našeho sexuálního vztahu na úplném začátku a už to, že mi dovolil dotýkat se jeho chlouby bez oblečení, byl pro dnešek dost velký krok. Žádostí o to, aby udělal dobře i mně, bych ho akorát tak vyděsil. Navíc jsem nechtěl, aby si myslel, že je jeho povinností mi onu službičku oplatit.

„C-co teď?" pípl nesměle a na malou chvíli se mnou navázal oční kontakt. „Co bys rád?" pousmál jsem se a snažil jsem se nekoukat na jeho stále ještě odhalené přirození. „No uhm rád bych se oblékl," zamumlal a rukou si zakryl svůj změklý penis. „Jo, promiň," uchechtl jsem se a ze země jsem mu podal boxerky, jež si ode mě ihned převzal a oblékl. „A dále?" pobídl jsem ho, aby řekl, co by rád dělal. Musel jsem ho trochu rozmluvit. Zvláště po činnosti, která se před pár minutami odehrála, bylo důležité mluvit.

Chvíli bylo ticho, ale nakonec tiše navrhl puštění dalšího filmu. „Zase komedii, nebo chceš jiný žánr? Můžeš si vybrat, cokoliv budeš chtít," usmál jsem se. „Nebo se můžeme dodívat, protože pochybuji, že ses od půlky filmu soustředil," zasmál jsem se a on opět zčervenal, následně se otáčeje na obrazovku, kde ještě pořád běžel Vlk z Wall Street. „Pustil bych nový film," špitl stále ještě s očima přilepenýma na obrazovce. „Okej, tak si vyber," pokynul jsem rukou ke stojanu s filmy na DVD.

Harry's POV

„Ty máš Zápisník jedné lásky?" rozzářil jsem se, jakmile jsem narazil na onen film. „Už to tak vypadá, ale pochybuji, že bych si tento film koupil," zasmál se, „nejspíš si ho koupila Elizabeth a zapomněla ho tady, občas se tu kouká na filmy, než se něco dopeče nebo tak." „Jo takhle," vydechl jsem, „tento typ filmů není tvůj šálek čaje." „Abych pravdu řekl, tak ne no, jsem spíš na akční filmy, komedie nebo horory, ale klidně ho můžeš pustit." „A nebude ti to vadit? Nechci, aby ses nudil, mezitímco já budu plně ponořený do děje, jelikož romantické filmy jsou moje oblíbené," otočil jsem se k němu. „Jsi hodně velký romantik, co?" zeptal se, ignoruje tak moji otázku. „To zase ne, ale květinou a svíčkami se nikdy nic nezkazí," usmál jsem se, „můžu ho teda pustit?" „Můžeš," oplatil mi úsměv a já jsem se po jeho odpovědi přesunul k DVD přehrávači, následně pouštěje jednu z mých srdcovek. Už dlouho jsem tento film neviděl, avšak po rozchodu s Johnem nebylo dne, kdy bych si ho nepustil.

***

„Ten konec se mi nelíbí," zkonstatoval Louis, když se na obrazovce objevily titulky. „Mně se líbí," špitl jsem stále opřený o jeho rameno. „Líbí se ti smutné konce?" podivil se a vypadal poněkud překvapeně. „Není zase tak smutný," sdělil jsem mu svůj názor, „vždyť si na něho přece vzpomněla." „To sice ano, ale stejně nakonec umřeli," podíval se na mě.

„Každý jednou umře," vydechl jsem, koukaje do jeho modřenek. „Navíc oba už byli staří a Allie byla nemocná," pokračoval jsem, nepřestávaje se ztrácet v modři jeho nádherných očí.

„Tak nikdo nežije věčně, to je jasné," vydechl, „ale nemyslíš si, že kdyby to skončilo v části, jak si vzpomněla na jejich lásku, tak by to bylo lepší?" „Nemyslím, protože by na něho mohla opět zapomenout. Takhle umřela v jeho náruči s vědomím, že miluje a že je milována," pousmál jsem se.

„Oba odešli z tohoto světa šťastní a on věděl, že si ho pamatuje, což pro něho muselo znamenat všechno štěstí světa. Jen si představ, že bys někoho miloval a on by pak umřel, aniž by o tobě věděl. Aniž by věděl o vaší lásce a o všem krásném, co jste spolu prožili. To by bylo mnohem smutnější, než kdybys umřel ve spánku, věda o tom, že si tě člověk pro tebe nejdůležitější v tvém životě pamatuje," řekl jsem, jak to cítím, a mohl jsem v jeho očích spatřit jakýsi záblesk něčeho, co jsem nedokázal popsat.

„Máš pravdu, Harry," zašeptal po pár vteřinách ticha a vstřebávání toho, co jsem mu právě řekl. „Nenapadlo mě o tom takto přemýšlet a máš pravdu, takhle to bylo pro oba nejlepší," věnoval mi úsměv a pohladil mě po tváři.

„Někdy jsou smutné konce vlastně šťastné," podělil se o svou myšlenku, „a nebýt tebe, tak bych to asi nikdy nepochopil." „Proto mám tyto filmy rád," špitl jsem s jemným úsměvem, „kolikrát totiž zjistíš, že ne vše, co se jeví jako smutná a nepěkná událost, je vlastně doopravdy takové."

„Tudíž opravdu platí, že i to zlé a špatné, je vlastně nakonec dobré," dodal a víc se na mě natiskl. „Ne vždy," zašeptal jsem, „někdy jsou zlé a nepěkné věci opravdu pouze zlé a nepěkné a neexistuje nic, co by těmto věcem dodalo alespoň trochu hezkého a šťastného světla." „Ani maličkého? Musí být přece něco, co by to dokázalo," řekl tiše.

„Ani maličkého, Loui, bohužel," povzdechl jsem si a smutně jsem sklopil pohled. Tato naše konverzace mě přiměla přemýšlet o tom, kde právě jsem. O tom, co se mi stalo a jakým směrem se právě ubíral můj život. Mohl bych být s ním jednoho dne zase ten veselý a usměvavý kluk? Dokázal bych se do něho zamilovat? Moc jsem se bál, že zbytek svého života strávím po boku někoho, ke komu nikdy nedokážu cítit ten nejhlubší cit na světě, jakým láska je. A já jsem lásku v životě potřeboval k tomu, abych byl šťastný. Potřeboval jsem se cítit milovaný a na oplátku jsem zase potřeboval milovat, protože jinak bych na tomto světě žít nedokázal.

„Nad čím přemýšlíš, maličký?" zvedl mi bradu a já jsem se tak opět setkal s jeho očima. Opět v nich byl onen záblesk, akorát teď už jsem v něm viděl něco, co mě přimělo k následnému vyslovení oné krátké věty.

„Polib mě prosím."

Co je to vlastně láska? Je těžké ji popsat, ale všichni víme, co pro nás znamená. Zamilovanost, platonická láska, mateřská láska nebo láska k bohu nebo vlasti. Láska má zkrátka mnoho podob, je těžko vysvětlitelná, ale málokdo bez ní umí žít. Jedno je však jisté – dokáže s člověkem pěkně zamávat a dokonale mu zamotat hlavu.

Popravdě netuším, co bych k tomuto dílu měla napsat. Psala jsem ho do čtyř hodin ráno a jsem vážně naměkko, protože jsem netušila, že dokážu sepsat něco takového. Je špatné být na sebe pyšná? Nechci znít jako nějaký narcis, ale do tohoto dílu jsem dala své srdce, psala jsem se s ním několik hodin a myslím si, že to stálo za to. Snad poprvé jsem s něčím takhle spokojená, ale bojím se, že si až moc věřím. Snad se vám bude díl líbit a zanecháte u něj komentáře s vašimi pocity a názory na tento díl, popřípadě celý příběh. Mám vás moc ráda, zlatíčka, jste úžasní čtenáři :). Btw. co říkáte na obal příběhu? Mně se neuvěřitelně líbí a vděčím za něj jedné úžasné osůbce, kterou na Wattpadu najdete pod jménem @Sabulis. Píše vážně pěkné Larry příběhy.