Immaculate (Neposkvrněný)

2. díl

Eric's POV

Zachumlaný do teplého černého kabátu jsem procházel temnou uličkou v jedné z odlehlých částí nočního Londýna, míříce na ono místo, jehož souřadnice jsem zadal do GPS v autě, kterým jsem sem přijel. Byla chladná noc a zima už pomalu klepala na dveře, hlásil se začátek prosince.

Po pár metrech chůze po chladné asfaltové cestě jsem se ocitl před rozpadlými dveřmi nějaké postarší budovy a byl jsem si jistý, že jsem na správném místě, neboť vzduchem se nesl pach kouře drahých doutníků.

Zhluboka jsem se nadechl a odhodlaně jsem vzal za kliku, vstupuje dovnitř a setkávaje se pohledem s několika páry očí chlapů různých věkových kategorií, avšak převážně se jednalo o muže kolem šedesáti. Nenáviděl jsem tento typ lidí ve společnosti, jenž si o sobě myslel, že je něco více.

„Přeji hezký večer," řekl jsem slušně a očima jsem zabloudil k pánovi v tmavě hnědém obleku s bílou košilí a šedou kravatou, „jmenuji se Eric Lawrence a zastupuji zde pana Tomlinsona," upřesnil jsem a mohl jsem vidět, jak se jeho výraz ve tváři změnil na jakýsi potěšený úšklebek. „Dobrý večer i Vám," přešel ke mně onen muž a natáhl ke mně ruku, „jsem Vincent Walston, majitel obchodu."

„Čeká se jen a jen na Vás, jelikož jsem s panem Tomlinsonem domluvený, že bude první, aby měl to nejlepší," vydechl upřímně, když mě po našem seznámení vedl do zadní části velké haly, kde se nacházely malé dveře s oprýskaným béžovým nátěrem. „Pan Tomlinson bude velice potěšen, že jste splnil, co jste slíbil," pousmál jsem se a pozoroval jsem ho, jak strká klíč do zámku a následně otevírá dveře, odhaluje tak jeho poklady v podobě dvanácti uplakaných hubených chlapců v přibližně stejném věku.

„Pečlivě si každého prohlédněte a dejte mi vědět, kterého chcete. Pan Tomlinson už předem zaplatil, takže o peníze už se starat nemusíte," oznámil mi po mém malém pokochání se a spojil se mnou oční kontakt. „Dobře, zavolám Vás," řekl jsem a přešel jsem k prvnímu vystrašenému klučinovi.

***

Bylo tady vážně z čeho vybírat, avšak po pár minutách jsem měl jasno. Sice jsem pár vteřin váhal, jestli radši nemám vzít toho sladkého blonďáčka s uslzenýma karamelovýma očima, ale nakonec jsem se rozhodl pro roztomilého zelenookého chlapce s neposednými kudrnatými vlasy, jenž se na mě vystrašeně koukal.

„Mám vybráno," houkl jsem na Vincenta, který byl opřený o stěnu a spokojeně vykuřoval. „Skvělé. Tak kterého?" vydechl a odhodil doutník. „Toho kudrnáčka," zazubil jsem se a sledoval jsem, jak se to malé ptáče chvěje. „Och, výtečná volba," usmál se na mě Vincent, „tady je klíč od jeho pout, je na Vás, kdy a jestli vůbec mu je sundáte," vložil mi do dlaně kovově lesklý malý klíček a poté odešel zpátky k ostatním, kteří se už nemohli dočkat andělsky nevinného zboží.

Harry's POV

Žaludek jsem měl celý stažený, srdce mi tlouklo jako splašené, můj dech byl nepravidelný a z mých očí tekly další a další slzy, mezitímco jsem s hrůzou pozoroval, jak se ke mně onen černovlasý muž přibližuje.

„Shh, neplakej, koťátko," usmál se jemně, jakmile došel ke mně a poklekl na jedno koleno. „Já ti neublížím, slibuji. Jen tě vezmu k tvému majiteli," pohladil mě po tváři a sundal si kabát, následně ho přese mě přehazuje. „Venku je chladno a ty máš pouze boxerky," objasnil mi své počínání, všímaje si mého zmateného pohledu.

„Nebudu ti sundávat pouta, ani ti odlepovat pásku," oznámil mi, když si mě vzal do náruče a zamířil se mnou k velkým dveřím, kudy sem nejspíš přišel. Zoufale jsem se na něho podíval, protože jsem toužil po osvobození bolavých rukou a mírně popraskaných rtů, ale on záporně pokýval hlavou a nadále pokračoval v chůzi, dokonale mě ignoruje.

Eric's POV

Opatrně jsem ho položil na zadní sedadla a podíval jsem se mu do překrásných smaragdových očí, jež se leskly díky slzám, které stále stékaly po jeho bledé tváři. Popravdě mi ho bylo líto, avšak jeho život byl v rukou Louiho a ne mě.

Pořádně jsem ho zababušil do mého kabátu, aby nenachladl, protože to by mě Louis asi zabil. Pak jsem zavřel zadní dveře a vydal jsem se na místo řidiče. Chtěl jsem to už mít za sebou, jelikož pohled do jeho smutných očí mi nepříjemně svíral srdce. Před lidmi ze společnosti jsem si hrál na tvrďáka, ale hluboko uvnitř jsem byl citlivý mladý muž toužící po lásce a rodině. Jenomže pro tohoto muže nebylo tam, kde jsem pracoval, místo, a tak musel zůstat schovaný pod tou tvrdou bezcitnou slupkou.

Musel jsem si udržovat určitý respekt a snažil jsem se chovat jako můj nejbližší přítel, protože jsem si myslel, že je to tak správně a že je také takový, avšak hluboce jsem se mýlil. Louis byl totiž úplně stejný, kdesi uvnitř něho to byl pořád ten něžný a milý chlapec, jenž ale musel přijmout masku drsňáka, aby ochránil to, co jeho rodiče celá léta tak pracně budovali.

Neskutečně moc si vážím každého komentáře a každé hvězdičky, jste vážně úžasní čtenáři a děláte mi obrovskou radost. V příštím díle už se dočkáte Larryho, ale nějaký velký zvrat nečekejte, protože jsme teprve na začátku příběhu. Mám vás ráda ♥.