Dvojčata (upíří deníky)

3. Kapitola ♣Rodina♣

Nevím kdo byl zaskočen více. Jestli já nebo oni. První kdo zareagoval byl Damon

,,prosím posaď se" ukázal na křeslo vedle sebe. Přikývla jsem a prosadila se. Ta blondýna se ujala slova ,,tohle zase bude nějaká hra od Katherine" rozhlédla se po svých kamarádech ,,s Katherine nemá ani pozdrav společnej!" Bránil mě Damon ,,kdo je Katherine?" musela jsem se zeptat ,,nikdo" vydechle přísně Elena. Nakonec se zvedla ,, co kdyby jsme šli podávat večeři? Stefane, Caroline po můžete mi?" snažil se vydechnout milým tónem ,, nepotřebuješ nějak pomoc?" zeptala jsem se ,,ne děkuji. Zatím se můžeš seznámit tohle je Bonnie Bennett a Damona už znáš" pokrčila rameny ,,mám lepší nápad. Nebude lepší když se první z kamarádí rodina?" zeptal se Damon. Elena se nejistě podívala na Stefana a ten ji nejistě přikývl ,,tak dobře. Půjdeme do jídelny" usmála se a naznačila mi kam mám jít. Celou tu dobu byla napnutá. Asi stále byla zaražena že má dvojče. Sedla jsem si na židli ,,Takže... Jak že se to vlastně jmenuješ?" zeptala se míle ,,Angela" usmála jsem se ,, jasně ... Má sem Elena ,ale to už asi víš"usoudila a má přikývla ,,kdysi se dozvěděla o adopci?" zeptala jsem se ,,asi před měsícem" šeptla ,,a ty?" dodala rychle ,,asi už rok ,ale až teď sem začala hledat" přiznala jsem. Chvíli jsem si s Elenou povídka. Ani sem si nevšímal že Bonnie se vypařila za ostatními. Vypadalo to že se Elena trochu uvolnila a už se semnou bavila přirozeně. Za chvíli už za námi přišli i ostatní. Caroline na mě pořád koukala jako bych byla paní temná. Snažila jsem se tohjo nnevšímát. Naštěstí všichni ostatní se chovali přirozeně a přátelský. Byla s nimi sranda. Bavila jsem se a Elena mi řekla ,že mě seznámí s tátou což mi udělalo radost. Nakonec jsem se dozvěděla ,že mám bratrance Jeremyho. Cítila jsem se šťastná ale zároveň mi bylo líto ,že jsem byla o to všechno 17 let připravena. ,,a ty máš nějakého sourozence?" zeptala se Bonnie ,,ne. Máma nemohla mít děti. Ale máma byla kamarádka Izabel a ta jí mě dala. Protože Izabel byla moc mladá je to na dlouhé vyprávění" usmála jsem se. Elena se nejistě podívala na Stefana ,,A ty se se svou biologickou mámou výdáš?" zeptal se Štefan ,,Máma řekla že Izabel zemřela když sem měla dva roky. Mám ale fotku" vytáhla jsem z tašky trochu pomačkanou fotografií a podala jsem ji Eleně. Ta si jí prohlédla ,,pěkné" vydechla trochu nejistě a pak mi ji vrátila ,,a víš jak zemřela?" zeptal se Damon ,, ne jen vím že byla dlouhou dobu pohřešovaná a pak se to uzavřelo" ,,aha. Také sem to slyšela" přikývla Elena. Podívala jsem se na hodinky ,,Ježíš to je tolik hodin?" okamžitě jsem se zvedla ,,spěcháš někam?" zeptal se Stefan ,, ne to ne ale už bych měla jít" usmála jsem se ,,a kde budeš spát?" zeptala se Elena ,, táta mi tady pronajal být je to kousek" vydechla jsem ,,a nechtěla by si spát u mě? Mohla by ses poznat s tetou Jennou a s  Jeremym" rychle se vyšvyhla na nohy ,, to je dobrý nechci obtěžovat na večer" usmála jsem se ,, ne budu moc řada když dnes u nás přespíš. A to poznávání necháme na zítra" došla ke mě ,,tak dobře. Aspoň se více poznáme" souhlasíla jsem nakonec ,,tak já vás odvezu" přihlasil se Stefan. Elena se usmála a přikývla všichni se začali už rozcházet a já rychle zaskočila ještě za Damonem ,,Děkuji ti za všechno. Ani nevíš jak moc to pro mě znamená" usmála jsem se ,,rádo se stalo" mrkl na mě ,,můžu tě obejmout?" zeptala jsem se nejistě ,,to si píš" lišacky se usmál. Objala sem ho a ucítla jsem příjemnou vůni ,,Vážně sem ti hrozně vděčná" šeptla jsem než jsem se odtáhla. Kdyby si cokoliv potřeboval" nedořekla jsem větu protože jsem na sobě ucítila několik pohledů. Ustoupila jsem a pak jsem se vydala se Stefanem a Elenou pryč. Štefan nám zastavil před velkým bílým domem ,,tady bydlíš?" vydechla jsem užasle ,,jo" zasmála se. Vystoupila jsem z auta a čekala jsem až se ti dva rozloučí. Pak jsme z Elenou vešli do domu. V obývacím pojí seděla Jenna. Otočila se k nám ,,ahoj tetičko! " usmála se ,,Tohle je Angela" ukázala na mě ,,poznali jsme se už v Grillu" postavila se a došla k nám ,,dneška budeš spát u nás?" zeptala se mě mile ,,pokud vám to nevadí" pokrčila jsem rameny ,,ne nevadí. Měli by jste se poznat" usmála se a má přikývla ,,jo a prosím tě tykej mi" zasmala se ,,přece jen jsme rodina" mrkla na mě ,,dobře" souhlasila jsem.

Ráno jsem se probudila v Elenině pokoji sama. Asi se šla nasnidat. Na chystala mi nějaké oblečení na židli. Byla jsem za něj vděčná protože by mi ve včerejších šatech asi byla zima. Vzala jsem si na sebe zelené tričko s dlouhým rukávem a tmavě modré rifle. Jednoduše jsem si stáhla vlasy do drdolu a zamířila jsem po schodech dolů do kuchyně. Elena seděla u stolu vedle nějakého kluka. Byl roztomilý a vypadal tak na 15 nebo na 16 . To musel být Jeremy. Zvedl ke mě hlavu a vytřeštil oči ,,to je ona?" zarazil se ,,Ano. Jeremy toto je mě dvojče Angela. Angelo toto je tvůj bratranec Jeremy Gilbert" spraskla ruce ,,Ahoj" pozdravil a jsem ,,ahoj" došel ke mě a podal mi ruku ,,ráda tě poznávám" vyslechla jsem dřív než on ,, pojď si sednout udělám ti snídani" řekla Elena. Přikývla jsem a prosadila se vedle Eleny. Elena mi na chystala jídlo a pak jsme se společně nasbírali. Nemohu popsat své pocity. Elena a celá její rodina jsou úžasní. Nejraději bych tady zůstala, ale nemohu mámu jen tak ve Virginii nechat. Musím něco vymyslet!