Dvojčata (upíří deníky)

19.kapitola

Tak a je tady pokračováníčko :) doufám že se Vám bude líbit <3 dejte vědět do komentářů

Klaus mě táhl za paži do neznámého lesa. Byla tma a zima. Ve mě se mýsilo na tisíce pocitů. Vztek, strach ale byla tam  i myšlenka radosti. Na tu sem se soustředila co nejvíce. Vrátím se za mámou. A pak umřu protože se nenapiju lidské krve. ,,Gréto!" Zavolal Klaus do tmy ,,Můj pane" ozvalo se a kolem nás se zapálily malé ohrádky s ohněm. Došli jsme k dívce která na nás už čekala. Byla snědčí a měla tmavě hnědé kudrlinky na hlavě. ,,Je vše připravené?" zajímal se Klaus ,,Ano" přikývla poslušně. Dělalo se mi z ní špatně. Vypadalo to jako by mu byla bezmezně oddaná. Postupně nás vedla k místu kde již bylo vše nachystané. Na zemi ležely dvě těla.  Když jsem uviděla jedno z těl myslela jsem že se mi zastavilo srdce.  Rozběhla jsem se k mužské postavě. ,,Tati" padla jsem na kolena. Bylo to poprvé co jsem Johna Gilberta oslovila tátou. Do očí se mi draly slzy. Nemůžu ho ztratit. Ne když sem ho teď našla. ,,Eleno" chytil mě za mou ruku ,,tvoje druhá dcera" Snažila jsem se mu pomoct posadit. ,,Co tady děláš Angelo?" zajímal se a chytil se za krk. ,,Jak krásné rodinné setkání" spráskl ruce Klaus s neskrývanou radostí. ,,Proč je tady?" Nastavila jsem se před Johna. ,,K rituálu je potřeba upír" pokrčil rameny. Z ničeho nic se ozval jekot ženy. Ta dívka co ležela na zem se svíjela v bolestech. ,,Co jí to děláš?" nechápala jsem ,,Zpomalila jsem její přeměnu ve vlkodlaka." ozvala se Gréta.  Najednou sem ucítila zvláštní pocit jako by mě někdo odhodil. A ne jemně. Spadla sem na bok až mi něco křuplo v loktu. Kolem nás třech se uzavřela tři ohnivá kola. Klaus přistoupil ke Grétě a chvíli o něčem hovořili. Podívala jsem se na Johna.  ,,Takže je teď z tebe upír?" zeptala jsem se tiše a přiblížila se k němu co nejblíže mi to plameny dovolily. ,,Bohužel" odpověděl opravdu zničeně ,,Jak?" dala jsem si prsty před pusu a snažila se poslouchat. ,,Šel jsem za tvou matkou. Původně si šel pro ní, ale provedl jsem s ním dohodu" posmutněle se usmál ,, Tak uteč. Až zmizí plameny tak uteč" podívala jsem se na něj s prosbou v očích i hlase.  ,,Nenechám tě tady" kroutil okamžitě hlavou. ,,Já budu v pořádku slibuju"  vydechla jsem přesto že jsem věděla že v pořádku už vážně nebudu, ale musím ho nějak zachránit. Mou pozornost přitáhla znovu ta vlčice. ,,Má drahá Julse"  přistoupil ke kruhu blíže a plameny kolem ní zmizeli. Ta vlčice se snažila bránit. Marně. Klaus zabořil ruku do její hrudi a poté jí rychle vyškubl. Měla sem poct že budu zvracet, ale můj strach mi to nedovolil. Byla sem plně paralyzovaná. ,,Musíš utéct" zkusila jsem to znovu na Johna. Takhle to přece nemůže dopadnout. ,,Vím co musím udělat" přikývl John a mě se mírně ulevilo. Uteče. Kruh kolem něj začal postupně mizet. Jenže John neutíkal pryč do lesa. Rozběhl se opačným směrem. Dostal se ke Grétě, která jako by v nějakém transu odříkávala latinská slova, zakousl se jí do hrdla.  Hlasitě jsem vydechla zděšením. Klaus se k němu dostal zezadu a hodil ho na kámen. Pak vytáhl kůl. Zakryla jsem si oči. Na tohle jsem byla až moc slabá. Nemohla jsem vidět svého tátu umírat. Ne takhle. Odkryla sem oči ve chvíli kdy John naposledy otočil pohled ke mě a Klaus mu v tu chvíli zabodl kolík do srdce. Chtěla jsem křičet a brečet. Možná že i do něčeho praštit, ale jen sem tam bezvládně stála a nebyla jsem ničeho schopná. Jako bych úplně oněměla.  Klaus pomohl Grétě vstát ,,Už to cítím" řekl nadšeně a zamířil si to ke mě. Najednou jako bych byla připravená umřít. Nechtěla jsem cítit tu bolest ve své hrudi. Nechtěla jsem se s nikým loučit. Prostě jen poklidně umřít a upadnout do zapomnění.  Ohnivé plameny kolem mě se vytratili. Klaus se usmál ,,Ať to máme za sebou" vydechl a já kolem něj pouze prošla. Ruka mu klesla a následoval mě. Stoupla jsem si na volné místo a čekala až to přijde.  Odhrnul mi mé vlasy a mě se naježily všechny chloupky. Jako by na mě sáhla smrt. Poté jsem ucítila nesnesitelnou bolest na svém krku. Nejdříve ta bolest byla nesnesitelná a pak postupně slábla. Najednou jsem se cítila strašně unavená. Podlamovaly se mi kolena. Najednou to bylo jako bych byla strašně lehká a Klaus mě podepřel abych neupadla. Bylo to poslední co jsem si zapamatovala. A pak už byla jen tma. Tma a zima.

Tak co myslíte? Co bude dál?

Přemění se Angela na upíra nebo už bude jen její pohřeb a konec příběhu?