Dvojčata (upíří deníky)

20.Kapitola

Tak myslím, že je tady předposlední kapitolka tohoto příběhu :) budu moc ráda, když vyjádříte názor do komentářů :) <3

Nádech. Výdech. Bylo to jako se znovu narodit. Ne že bych si to pamatovala. Pomalu jsem otevřela oči. To byla chyba, protože mě hned do očí bodaly sluneční paprsky. Než jsem znovu otevřela oči uvědomila jsem si, že v místnosti nejsem sama. U nohou mi seděla má sestra a držela mě za ruku. Pokusila jsem se znovu otevřít oči a už to bylo lepší. ,,Angee"  Elena zněla šťastně ,,Eleno"  opatrně jsem se posadila a ona se mi vrhla kolem krku. ,,Měla sem takový strach že se neprobudíš." řekla docela úlevně. V tu chvíli mi zakručelo v břiše. Elena se tiše zasmála. ,,Zůstaň ležet  něco ti donesu." vyskočila na nohy a odešla z pokoje.  Dost dobře jsem si uvědomovala že nejsem ani ve svým ani v Elijahovým pokoji u Salvatorů. Tady to bylo prostornější a pěknější. Bez potíží jsem vstala a vydala se dlouhou chodbou o svého bývalého pokoje. Potřebovala jsem se převléct. ,,Šípková Růženka" řekl zvesela Damon a přistoupil ke mě aby mě objal. Jeho objetí mi nevadilo, ale rozhodně to není něco na co bych byla zvyklá. Jenže pak se mi podíval do očí ,,Oou" řekl trochu zaskočeně.  Před očima mi vytanula vzpomínka na včerejší noc. ,,Nikomu ani muk" dala sem si prsty před ústa jako bych chtěla šeptat. Zatvářil se překvapeně. ,,Asi si si musíme promluvit" odtušila jsem ,,To si piš" odsouhlasil Damon. Znovu mi zakručelo v břiše. Připlácla jsem na něj ruku jako by ho to mělo utišit. ,,Už to začalo" řekl a otevřel dveře do mého pokoje. Vstoupila jsem dovnitř a on si sedl na mou postel. ,,Jak se to stalo? Ten blbej lektvar měl fungovat" vypadal naštvaně. Tak naštvaně že by možná nejraději do něčeho praštil. ,,Byl to vzkaz pro Elijaha. Klaus věděl, že se k němu obrátil zády." vysvětlila jsem mu a usedla vedle něj.  ,,Kde je vlastně Elijah? Klaus je mrtví můžeme slavit ne?" podívala jsem se na něj. ,,Víš. Nastalo několik komplikací" začal, ale bylo na něm znát že pokračovat se mu nechce. Opětovně jsem vstala a zkřížila si ruce na prsou. ,,Jaké komplikace?"  chtěla sem tu odpověď teď hned. ,,Elijah se na nás vykašlal. Když už jsme Klause skoro měli tak mu zachránil život" spustil. ,,Nenene! To by Elijah neudělal! Neměl ho rád" ten fakt že by nás Elijah podvedl sem nehodlala přijmout. ,,Je mi to líto" řekl trochu omluvně. Skousla jsem si ret. Zhluboka sem se nadechla a opustila místnost. Damon vyrazil hned za mnou. ,,Kam jdeš?" zajímal se ,,Mám strašnej hlad!" odpověděla jsem a šla dál. Elena zrovna pokládala plátek chleba se šunkou na talíř. ,,Říkala jsem ti ať chvíli počkáš" zakroutila hlavou a posunula ke mě talíř ,,Děkuju" usedla jsem ke stolu a zakousla se do chlebu.

Po snídani jsem se rozhodla trochu projít. Nechtěla jsem nikoho vidět ani s nikým mluvit. Prostě sem chtěla vypnout myšlenky a vzpomínky. Především na to že jsem včera večer viděla umírat Johna. Mého tátu, kterého sem téměř nestihla poznat. Zamířila jsem si to do lesa. Nebo taky, že člověk do kterého jsem se zamilovala mě zradil. A tou nejpodstatnější věcí, že teď umírám. Celou cestu jsem měla pocit, že mě někdo sleduje. Myslela jsem si že je to Damon. Jenže pak sem se otočila a stál tam on. Vypadá to že náš problém si nás vždycky najde. ,,Angee" vydechl mé jméno s obavou v hlase. Přitáhla jsem si kabát bliže k tělu. Měla sem pocit že se ochladilo.  A dál sem na něj jen zírala.  ,,Můžu s tebou mluvit?" ptal se. Měla sem sto chutí mu skočit kolem krku a začít plakat, ale nakonec jsem se obrnila a otočila se k němu zády a šla dál. ,,Ange počkej! Prosím!" Dohnal mě. ,,Co chceš řešit Elijahu? Podrazil si nás. Můj táta je mrtvej a já taky umírám" vztekle jsem rozhodila rukama a do očí se mi draly slzy. Najednou toho na mě bylo moc. ,,Moc mě to mrzí" řekl a snažil se přistoupit ke mě. Couvla jsem a opřela se o strom. ,,Proč?" vzlykla jsem ,,Proč si mi to udělal?" sklouzla jsem se po stromu na zem a dala průchodu všem svým emocím. ,,Dozvěděl jsem se že můj bratr má mé sourozence. Musím zachránit mou rodinu" snažil se to vysvětlit, ale já měla jen o že kuli jeho rodině musela ta má zemřít. ,,Mohli jsme jí najít společně" vykřikla jsem bolestně a dívala se na něj ublíženě. ,,Nikdy by jsme jí nenašli" zakroutil hlavou. Udělal opětovně krok ke mě a přikrčil se. ,,Jdi pryč" pevně jsem stiskla oči a schovala hlavu do kolen. ,,Ange" řekl prosebně ,,Jdi pryč. Prosím" zašeptala jsem  a dál jsem tam seděla stočená do klubíčka. ,,Je mi to moc líto Angelo" dotkl se mého ramene a pak zmizel v tichu. A já konečně zas mohla být sama. Sama se svou bolestí.

Seděla jsem tam asi hodinu. Pak už jsem asi někomu začala chybět.  Hledali mě. Unaveným krokem jsem se dobelhala až k Eleně. Ta mě jen bezeslova objala a pevně stiskla.  ,,Damon mi to řekl" vydechla a já myslela že ho v tu chvíli zabiju. ,,Měla bych se rozloučit s mámou" uvědomila jsem si. ,,Nebo se můžeš napít lidské krve" ozval se hlas za námi. Stál tam Damon s pytlíkem krve v ruce.