Dvojčata (upíří deníky)

17. Kapitola ♣Poslední den?♣

Ráno jsem se v Elijahově pokoji probudila sama. S úsměvem jsem na sebe navlékla červenou blůzku a černé kalhoty . Vlasy jsem si nechala rozpuště a šla jsem za ostatními. V obývací místnosti byl jen Elijah, ale z kuchyně byly slyšet hlasy ostatních a tak jsem věděla že jsou všichni vzhůru. Došla jsem k Elijahovi ,,Co řeší?" zkroutila jsem obočí do nechápavého výrazu ,,Jak bude probíhat plán B kdyby tě Klaus nepřijal" přiznal. Usmála jsem se ,,Všechno výjde podle plánu" řekla jsem a přiblížila se k němu ,,A jen tak mimochodem" dala jsem mu ruku za krk ,,Dobré ráno" zasmála jsem se a políbila ho. Samozřejmě se nebránil a přitáhl si mě k sobě blíže a on sám se opřel o stůl. Někdo si u dveří odkašlal. Byl to Stefan. ,,Elijahu můžu s tebou mluvit?" zeptal se na vážno. Mírně jsem se odtáhla a Elijah mě pustil ,,Kdyby něco sem v kuchyni" mrkla sem na něj a s úsměvem odešla. ,,Bré ráno vespolek" pozdravila jsem všechny v kuchyni. ,,Si v nějak dobré náladě no ne?" řekl sarkasticky Damon. S laskavostí jsem se na něj usmála ,,Je to možná poslední den co žiju." mrkla jsem na něj ,,Chci ho prožít s úsměvem " usmála jsem se ještě víc a Bonnie mi udělala u sebe na lavě místo ať si můžu sednout. Damon mi podal lívanečky a čaj ,,Snídaně pro hrdiny" usmál se a položil přede mnou talíř. Na palačince bil pomocí borůvek a šlehačky vytvořený upír. ,,Vážně?" podívala jsem se něj pohledem že se zbláznil. ,,Dobrou chuť" mrkl na mě a já zabořila vidličku do lívance a zničila jeho dílo.

Odpoledne nadešel čas. ,,Takže mě jde vyměnit Damon?" zajímala jsem se. ,, Přesně tak. Klaus ví že je na to Stefan moc měkej" řekl arogantně Damon. Protočila jsem oči a musela jsem se pousmát. ,,Angee, tady" řekl Elijah a podal mi lektvar, který mi měl zachránit život před zlým Klausem. ,,Tak na zdraví" řekla jsem a přiložila jsem lahvičku k ústům a polkla jsem nahořklou tekutinu. Teda alespoň ze začátku byla hořká, poté byla příjemně sladká. Doufala jsem že ucítím něco zvláštního, ale nic se nedělo. ,,Jak se cítíš?" zajímal se Stefan. ,,Mám se dobře" pokrčila jsem rameny. ,,Jdu do auta. Můžeš se rozloučit" řekl Damon a otočil se zády. Otočila jsem se zpět ke Stefanovi. Přátelsky mě objal ,,Tak hodně štěstí" vydechl a pevně mě stiskl. ,,Jestli to nevýjde ozvu se co nejdřív" řekla jsem a odtáhla se od něj. ,,Já .. Dám vám soukromí" řekl a ztratil se mi z dohledu za dveřmi. Najednou sem měla pocit že to na mě všechno dopadlo. Vrhla jsem se Elijahovi kolem krku. Pevně mě objal. ,,Mám strach" přiznala jsem. ,,To bude dobrý" šeptal a hladil mě po vlasech. ,,Já vím, ale stejně" mírně jsem se odtáhla. Pohladil mě po tváři. ,,Ještě je tu jedna " ,,To ne" nenechala jsem ho to doříct. Bylo mi jasné že chce zase mluvit o upírství. ,,Až mě Klaus zabije tak umřu a pak se znovu vzbudím" řekla jsem přesvědčivě jako bych se ho snažila ovlivnit. Místo odpovědi se ke mě naklonil a spojil naše rty. Ten polibek jsem si vychutnala. Jako bych ho líbala naposledy. ,,Už raději půjdu" odtáhla jsem se ,,Uvidíme se potom" řekl místo odpovědi. Smutně jsem se usmála a zamířila do auta. ,,Připravená?" zajímal se ,,Připravená pokud si i ty" znovu sem se posmutněle usmála a zapnula si pásy.

Přijeli jsme do Mistic Grillu. Klaus seděl u baru a popíjel nějaký alkohol. ,,Klausi" řekl Damon místo pozdravu. ,,Damone, prý máš pro mě zajímavou nabídku" řekl až moc přátelsky Klaus ,,Jo to mám" řekl Damon ,,Dvojnice za dvojnici" řekl a já si stoupla před něj. ,,Ale ale ale, co na to říkají ostatní?" zajímal se se smíchem Klaus ,,Nelíbí se jím to, ale nenechám svou sestru zemřít" řekla jsem klidným hlasem. ,,Ach Angelo" řekl a položil mi ruku na tvář jako by mě chtěl pohladit. Všechny chloupky se mi naježily. ,,Toho anděla ve svým jméně neschováš" vydechl a obmotal si pramínek mích vlasů okolo prstu a pak je zase spustil. ,,Jak ušlechtilé" povzdechl si ,,A co když to nepříjmu?" ďábelsky se usmál ,,Tak se všichni pokusí ti zabránit v tom co máš v plánu" pokrčila jsem rameny ,,A když to  příjmu?" ptal se dál ,,Tak ti nikdo bránit nebude" začal Damon ,,A já udělám cokoliv"  vložila jsem se do toho opětovně já. ,,A to tě nechají jen tak umřít?" hrál překvapeného. ,,Ano" řekla jsem rázně a cítila jak Damon zatnul ruku v pěst. ,,A sem si tím jistá?" zvedl jedno obočí ,,Ano" nenechala jsem se vyvést z míry.