Until Dawn

1. Pamatuj na smrt (Část 1.)

"Dnes je to rok od strašné tragédie, která se stala v horách rodiny Washingtonových," oznámil člověk z rádia a já zavřela oči.

"Sheriff Annie Cline, která měla na starosti vyšetřování," předal hostitel slovo.

"Díky za pozvání, Marty," ozvala se Annie.

"Posloucháme pokrok na vyšetřování Hannah a Beth Washingtonových. Dvojčat, která jsou stále pohřešována," sdělil Marty.

"Před rokem dívky opustily bezpečí chaty jejich rodičů a vyrazily do sněhové bouře," připomněla Annie události z minulého roku.

"Vražda?" zeptal se opatrně Marty.

"Ne, oficiálně ne. Někdo tu je. Pokusili jsme se něco zjistit, ale jeho místo pobytu je v současné době neznámo." informovala Annie, " Varoval je proti stavění budov a prohlašoval zem za posvátnou oblast jeho předků."

"Jak jistě víš, v horách se stále nachází staré Sanatorium," upozornil Marty, "Nemůže být skrytý zde?"

"Moji důstojníci pozkoumali terén, ale dívky se sami nemohly dostat tak daleko," popřela jeho tvrzení Annie.

"To bylo něco o horách, ve který se nejspíš množí neštěstí," zakončil téma Marty.

"Víc než si myslíš, Marty," podotkla smutně Annie.

"Dobře. Díky, že jsi nás informovala, Annie...všichni Washingtonovi...jejich syn Josh, výročí pohřešování Hannah a Beth Washingtonových," řekl Marty a poté se signál ztratil.

Zpustila jsem video, které mi dnes přišlo od Joshe.

"Dobře...Ahoj přátelé a fanoušci...Dobře tak znovu," řekl Josh s úsměvem a přišel blíž, aby přiblížil kameru, "Dobře...Ahoj přátelé a fanoušci! Je skvělé, že jste se sem všichni letos vrátili. Zaprvé, říkám, že jsem super šťastnej, že mohu přivítat všechny mé přátele na útěk do Blackwood," řekl a doplnil svou řeč o úšklebek.

"Takže...Nechte mě chvíli, jak víte, říct něco k...ehm...na vteřinu... Vím, že jste o mě měli opravdu strach...a vím, že letos jsme opravdu silní, když se vracíme zpět po tom, co stalo loni...Chci abyste to všichni věděli...to znamená... Znamená to pro mě vážně hodně...A já...vím, že pro Hannah a Beth to znamená hodně, že jsme stále tady společně. Myslete na ně. Vážně bych si přál s vámi strávit zase nějaký čas a sdílet s vámi nějaké nezapomenutelné momenty. Ok...takže!" dořekl a zase se usmál.

"Pojďme se ožrat jako zasraný pornohvězdy, dobře? A udělejme si výlet, na který nikdy nezapomeneme, fajn? Jo!" ukončil Josh video.

Vypla jsem mobil a opět pohlédla z okna.

Sam

Cesta k stanici lanovky

21:02

Můj první pohled padl na nápis Blackwood Pines. Nevím, co si mám myslet. Je to zvláštní tu být zpět. Vše bylo pokryté vrstvou sněhu. Přesně jako minulý rok.

"Hej?" řekla jsem a otočila se, "Je tady někdo?"

Podivný pocit, že mě někdo sleduje jsem měla od momentu, kdy jsem vystoupila z autobusu. Podivné zvuky, které jsem slyšela ten pocit ještě zesílily. Rozhodla jsem se tomu nevěnovat pozornost a pokračovat v cestě. Tu jsem znala velmi dobře.

Bylo šero. Přidala jsem do kroku a téměř ihned došla k bráně.

Na bráně byl kus papíru.

Brána je zamčená.

Přelez!

-Chris

"Cože?" zašeptala jsem po přečtení vzkazu, "Sakra."

Pokusila jsem se bránu otevřít. Vážně byla zavřená. Přešla jsem ke zdi, kterou jsem měla přelézt. Nebyla příliš vysoká neměl by to být problém.

Natáhla jsem se po vyčnívajícím kameni a přitáhla se víš. Odrazila jsem se od země a vytáhla se nahoru. Když jsem byla na zídce, skočila jsem dolů.

Vydala jsem se dál po cestě. Přímo přede mnou najednou proběhla veverka.

"Hej malá! Jsi hladová?" zeptala jsem se jí a klekla si na zem.

Z kapsy jsem vytáhla pár oříšků a natáhla dlaň k veverce. Ta se ovšem po pár krocích vrátila do bezpečí keře.

"Sakra!" zašeptala jsem.

"Hej, hej...Je to v pořádku. Tak pojď," oslovila jsem ji znova a veverka vylezla z keře.

Opatrně došla až k mé ruce a sebrala z ní oříšek. S úlovkem spokojeně utekla a já se rozhodla dál pokračovat v cestě.

Cestu dál osvětlovaly lampy, takže jsem neměla problém dojít až k stanici lanovek.

"Chrisi?" zakřičela jsem, "Jsi tady?"

"Tady je tvůj batoh, tak kde jsi ty?" řekla jsem tišeji.

"Nejsi náhodnou v tom batohu?" přidala jsem opět na hlase.

Batoh byl otevřený. Naprosto jasně jsem viděla, že mu někdo napsal zprávu.

Natáhla jsem se pro telefon. Ashley. Jak jinak.

Najednou jsem za sebou uviděla stín a rychle se otočila.

"Chrisi! Vyděsils mě," poznamenala jsem.

"Omlouvám se, ale jsi moje sekretářka?" zeptal se a ukázal na jeho mobil, který jsem měla stále v ruce.

"Zvonil," pokusila jsem se omluvit.

"Skvělé. Díky za informaci," řekl a já mu podaala mobil.

Rychle si přečetl zprávu a vzal svůj batoh.

"Našel jsem něco fakt úšasného," řekl.

"Co?" zeptala jsem se pochybovačně.

"Neřeknu ti to. Podíváš se sama. Pojď tudy," řekl a vyrazil.

Následovala jsem ho. Zašel a stanici a se spokojeným výrazem ukázal na střelnici.

"Hezké, že?" zeptal se a vzal do ruky jednu ze zbraní.

"Chceš to zkusit?" zeptal se mě.

"Ne, díky," odpověděla jsem.

"Dobře, tak se dívej," řekl a namířil na jednu z flašek, které sloužily jako terč.