Until Dawn

3. Osamocení (Část 1.)

Ashley

Knihovna v chatě Washingtonů

23:00

"Tady se píše: Abyste mohli komunikovat s duchy, musíte vyčistit svou mysl od všech předsudků, opustit všechny zábrany, oddat se vůli ostatních a zapomenout na své přání a naslouchat jen těm od Pána duchů - což jsem já," přečítal Chris neexistující text z malé knížky přiložené k spirit boardu.

"To tam není," nesouhlasila jsem.

"...a dle mého přání bude všem odstraněn oděv," dodal Chris s vážnou tváří a odložil knížku.

"Chrisi, no tak, proč to vůbec nebereš vážně?" povzdechl si Josh a posadil se na poslední volnou židli u stolu.

"Beru to smrtelně vážně," odpověděl Chris hlubokým a trochu děsivým hlasem.

"Utiš se. Prostě to zkusíme," pokrčila jsem rameny.

"Jo," přikývl Josh a my všichni pohlédli na desku na stole.

Vlastně šlo o úplně obyčejnou desku. Jen na ní byly všechny písmena abecedy a slova ANO a NE. Uprostřed ní byl trojúhelník s menším vykrojeným kruhem uvnitř. Duch by měl trojúhleníkem posouvat a v menším kruhu byl se mělo objevit písmeno. Nebo slovo.

"Dobře. Tak se podíváme, co se bude dít," řekl Chris a každý z nás přiložil jednu ruku na jednu ze stran trojúhelníku.

"Ashley, vzhledem k tomu, že s námi vyvoláváš duchy poprvé, mohla bys být médium," navrhl Chris a já jen pokrčila rameny. Stejně to pravděpodobně nebude fungovat.

"Dobře. Ummm...je tady někdo...?" zeptala jsem se prostě, "Nechcete se nám ukázat? Pokud tu jste..."

Snažila jsem se mluvit vážně, ale moje otázky byly dost směšné. Pokud tu nějaký duch byl, pravděpodobně se teď snažil nevybuchnout smíchem a zpráva, kterou by nám mohl předat, je navždy ztracena...

Ale trojúhleník se pohl. Nejprve sebou jen chaoticky házel, ale pak se začal přesouvat na jednotlivá písmena.

"Tos udělala ty?" pohlédl na mě Josh.

"Já nic neudělala," odpověděla jsem rychle.

"Zas se to pohybuje," oznámil nám šťastně Chris.

"P," přečetla jsem písmeno, na ktreé se trojúhleník přesunul.

"Co to hlaskuje?" zeptal se zmateně Josh.

"Počkej chvíli," řekla jsem tiše.

"JAK to hláskuje?" ptal se Josh dál.

"Ty to posouváš...?" zeptal se následně Chris Joshe.

"Pohybuje se to samo," odpověděla jsem mu místo Joshe.

Trojúhelník se zastavil na posledním písmenu. Na písmenu C.

"Sakra," řekl Josh téměř neslyšně .

"Pomoc?" zopakovala jsem, co duch právě vyhláskoval.

"Jak tomu můžeme pomoct?" zeptal se Chris okamžitě.

"Já nevím. Co to znamená?" pohlédla jsem zpět na něj.

"Musíme vědět kdo to je, abychom mohli pomoct," oznámil mi Chris.

Dobře...fajn. Někdo tady je. Tohle není vtip. Vím to. Vypadají taky celkem vyděšeně. Možná to nebyl dobrý nápad...