Until Dawn

1. Pamatuj na smrt (Část 3.)

Jessica

Horní část stanice lanovky

21:17

"Noví lidé. Je čas je poznat a pozdravit," zamumlala jsem si pro sebe.

Vstala jsem z lavičky a rozhlédla se kolem. Bylo celkem ticho. Jsem si ale jistá, že lanovka před chvíli dorazila. Vydala jsem se ke dveřím. Najednou se od dveří ozvala rána a já sebou prudce trhla.

"Co to sakra je?" zakřičela jsem.

"JESS! HEJ!" zaslechla jsem od dveří Chrisův hlas.

"JESSICO! TADY!" přidala se Sam.

Pomalu jsem došla ke dveřím. "Zešíleli jste?" otráveně jsem se na ně podívala.

"Uvízli jsme za touto zatracenou věcí," postěžoval si Chris.

"Můžeš nás prosím pustit ven? Pěkně prosím?" opravila ho Sam.

Stiskla jsem jakési tlačítko vedle dveřím a ty se následně odemkly. Otočila jsem se a vyšla kamsi od nich. Chris  otevřel dveře a on i Sam vyšli ven.

"O. Můj. Bože," zaslechla jsem opět Chrise a otráveně jsem se otočila, "Jsme naprosto vyřízeni. Dalších deset minut a ukousl bych si vlastní nohu."

"Aw, jsi morbidní, Chrisi," zamračila se na něj Sam.

"Podívej. Na kostech mám spoustu masa," oponoval jí Chris a já jen protočila oči, "Mám nohu samej sval."

"Jo...Dobře," vzdala to Sam.

Najednou se Chris natáhl k mé ruce a vyškubl mi z ní mobil.

"Hej!" protestovala jsem.

"Chrisi," Sam opět nasadila nesouhlasný výraz.

"Jen dělám, co mě Sam naučila...Soukromé myšlenky jiných lidí jsou mé osobní hřiště," řekl Chris a obrátil zrak k mému mobilu.

"Nebuď idiot," pronesla Sam uraženě.

"Můj bože," přerušil ji Chris, "Zdá se, že někdo je zamilovanej do našeho dobrho kamaráda a drahého třídního předsedy Michaela Munroa," podíval se na mě, "Rád bych věděl...?"

Natáhla jsem ruku pro mobil. "Vrať mi to."

Vyslechla jsem si ještě pár poznámek a vytrhla mu mobil z ruky. "Jsi strašnej idiot."

"No tak Jess. Můžeš nám to říct. My udržíme tajemství," přidala se najednou Sam.

"Stejně na to nakonec přijdete," pokrčila jsem rameny.

"Dobře, dobře. Asi půjdeme k chatě.  Začínám být unavený z té přírody a těch krámů," otočil se Chris k odchodu.

"Vy byste měli jít. Já tady ještě chvíli počkám na...záleží, kdo přijde," řekla jsem a zamířila jsem k lavičce.

"Myslíš Mika?" zeptal se nevinně Chris. 

"Cože? Myslím...vy víte...kdokoli," odpověděla jsem.

"Sam?" otočil se Chris k Sam.

Sam stála u malého dřevěného plotku, který nám bránil spadnout a zírala na hory ponořené do mlhy."Viděls tenhle výhled? Někdy se prostě zapomenu jen zastavit a rozhlédnout se."