Until Dawn

1. Pamatuj na smrt (Část 6.)

Jessica

Horní část stanice lanovky

21:41

Pořád jsem seděla na lavičce a čekala. Myslím, že už tu měl být. Zvednu mobil, který leží po mé levé ruce.

Najednou, pár centimetrů od mé hlavy přistane sníh. Mobil mi spadne do klína a já se rychle rozhlédnu kolem.

"Tos neudělal," pronesla jsem s úsměvem k přicházející postavě. Odložila jsem mobil a vstala z lavičky.

"Zvedni ruce nad hlavu," řekl Mike podivně vysokým hlasem a sehl se pro další sníh, "Obklíčili jsme tě."

Zvedla jsem ruce nad hlavu a pomalu vykročila k Mikovi.

"Ale komu se mám pomstít? Co jsem udělala? Já mladá rebelka, že se mám vzdát vojákům, kteří příjdou a chtějí mě odvést mě do vazby?" napodobila jsem jeho hraný vysoký hlásek.

Pomalu jsem došla k zábradlí a rychle vzala sněhovou kouli, kterou tam Mike odložil.

"Já- Dobře. Nevím, proč jsem to tam tak položil," řekl Mike ublíženě, když uviděl, že už nejsem bezbranná.

Rozběhla jsem se pryč.

"Hej," zakřičel na mě.

Já se se smíchem otočila a hodila po něm sněhovou kouli. Doběhla jsem k lavičce a za ní jsem se schovala, abych mohla vzít další sníh.

"Za to zaplatíš. Doufám, že to víš," řekl Mike a podle tónu jeho hlasu jsem poznala, že jsem ho pravdědobně sněhovou koulí trefila. 

"Kdepak se schováváš?" opět jsem zaslechla Mikův hlas a opratrně vykoukla ven.

Byl kousek lavičky, za kterou jsem se schovávala já. Přímo za stromem. Rychle jsem po Mikovi hodila sněhovou koulí. Trefila jsem ho do obličeje. Mike si smetl sníh z obličeje a hodil po mně sněhovou kouli. Okamžitě jsem se skrčila a letícímu sněhu se tak vyhla. Následně jsem se ukryla za pařezem a do svých zmrzlých dlaní nabrala další sníh. 

"Haló...No tak," vykročila jsem ze svého úkrytu a očima pátrala po okolí.

Mike vyběhl zpoza lavičky, za kterou jsem se před chvílí schovávala já. Hodila jsem sněhovou koulí a ta ho trefila opět do hlavy. Se smíchem jsem běžela k malé zídce a za ní jsem se skrčila a nabrala sníh. 

"Nemůžeš se přede mnou schovávat navěky, Michaeli," řekla jsem a čekala na Mika, "Znám všechny tvoje triky."

Mike vyšel zpoza jeho úkrytu a já po něm ihned hodila sněhovou kouli. Pokusil se uhnout, ale já ho stejně trefila do zad.

"Já tě najdu, Jess," řekl klidně.

"A pak co?" zasmála jsem se.

Běžela jsem pryč, ale najednou do mě Mike zrazil a shodil mě do sněhu. Já zůstala ležel na zádech, zatímco on se sklonil nade mě.

"Mám tě. Mise splněna," řekl šťastně.

"Prohrála jsem?" zeptala jsem se.

"Uh, nemyslím si," řekl Mike klidně.

"Mmm...myslím, že víš," oponovala jsem s úsměvem.

"Dobře, dobře," vzdal se Mike.

"Takže jsem vyhrála já?" řekla spokojeně.

"Jsi těžký soupěř, slečno Jessico, sněhová královno," řekl jednoduše.

"Dobře," usmála jsem se.

Mike se ke mě sklonil a políbil mě.

"Wow. Šetři si to napozděj, zlato," řekla jsem klidně.

"Měli bycom jít k chatě," řekl vážně.

"Jo. Ale je tady celkem hezky," rozhlédla jsem se kolem, " Dech beroucí."

"Vážně bych tady chtěl zůstat...dlouho...Pokud bych s tebou mohl vyjít na celou dobu," vstal ze země a pomohl i mně vstát.

"Jen vyjít?" zamračila jsem se.

"Cituji, konec citátu," řekl a pravděpodobně se vydal k chatě.

"Dobře. Myslím, že umrzneme někde mezi těmi citáty," protočila jsem oči a vydala se za ním.

"Jo," řekl prostě.

Takže další čast. Vím, že dlouho kapitola nebyla, ale prostě nemůžete věřit tomu, že bych stihla další přidat (třeba) za týden. Každopádně si myslím, že tahle je po delší době zase trochu delší, tak snad moje časové mezery přehlédnete. Tímhle dílem také oficiálně končí první kapitola. Doufám, že se vám příběh zatím líbí.