Until Dawn

1. Pamatuj na smrt (Část 5.)

Ashley

Pozemky blízko chaty Washingtonů

21:32

Stála jsem v malém přístřešku blízko chaty, které asi sloužil jako rozhledna. Přistoupila jsem blíž k dalekohledu a pohlédla do něj. Všude byla jen bílá. Můj pohled do dalekohledu vlastně vypadal nějak takto: Sníh, sníh, stromy, stromy, sníh, stopy, stromy, sníh, stromy, Mike a Emily...

Mike a Emily? Myslela jsem, že se rozešli. V tuhle chvíli to tak, ale rozhodně nevypadalo.

"Whoa...Podívejme," zašeptala jsem si pro sebe, "Někdo se tady začíná chovat hodně přátelsky. Tohle vážně nevypadá jako friend zone. Asi potřebovali zkontrolovat datum spotřeby jejich velkého rozchodu."

Najednou se v dalekohledě objevila něčí tvář a já od něj s výkřikem odskočila. 

Zatímco já jsem se pokušela uklidnit, Matt přiběhl ke mně a začal se nekontrolovatelně smát.

"Whoa! Omlouvám se...Mrzí mě to, Ash. Nechtěl jsem tě vyděsit," řekl a já obrátila oči v sloup, " Dobře, chtěl jsem tě nějak vyděsit, ale ne doopravdy vyděsit."

"O můj bože..o můj bože," pronesla jsem ještě pořád hodně vytočeně a strčila do něj.

"Hej, wow. Omlouvám se, Ash," řekl, ale stále se smál.

"V pořádku...Je to fajn...Vše je v pořádku," řekla jsem (doufám klidně).

"Na co se díváš? Viděla jsi s tvou věcí něco zajímavého?" změnil téma a mávl rukou směrem k dalekohledu.

"Uh," nejistě jsem pohlédla k dalekohledu. Nevím jestli chci Matta naštvat. Sotva jsme přijeli. 

"Nech mě se podívat," zopakoval Matt.

"Je to rozbitý. Není to vážně vůbec zajímavý...Je to jen," řekla jsem, co nejrychleji.

"Cože?" Matt se tvářil zmateně, "Vážně? Rád bych viděl medvěda jedoucího na lišce nebo něčem," nebo mi prostě nevěřil.

"Uh...jistě. Dělej jak myslíš," odstoupila jsem od dalekohledu. Má právo to vědět. Navíc nejsem moc dobrá lhářka.

"Dobře," usmál se Matt a přistoupil k dalekohledu. 

"Aw, děvka," zvýšil najednou hlas a já věděla, že jsem se nerozhodla správně, "Vážně, Emily? Co to sakra...?"

"Hej, poslouchej - to vážně nic není...Dobře, jo," ozvala jsem se.

"Nic? Myslíš?" otočil se Matt na mě.

"Já nevím," řekla jsem tiše.

"Sakra," podíval se naposledy do dalekohledu a pak prostě odešel pryč.

"Matte," zakřičela jsem a rozběhla se za ním.

Ahoj. Omlouvám se, že delší dobu nevyšla kapitola. Nehodlám se vymlouvat na školu, protože čas jsem měla. Vím, že Until Dawn není na překlad moc složitý a navíc mi může pomoct Google, ale jedna věc je to přeložit a druhá to přeložit tak, aby to dávalo smysl. A v momentě, kdy nějaký slovo nehodlám přeložit já ani Google, tak musím improvizovat. A to většinou nedopadá dobře. (Jednu takovou větu v této části můžete najít.) Dále se chci omluvit za to, že posledních pár kapitol bylo kratších, ale chci psát každou kapitolu z pohledu jedné postavy a to, jak je ta část dlouhá už neovlivním. Další kapitolu se pokusím přidat co nejdřív. Děkuju komenty, votes a děkuju těm, kteří čtou i tohle moje omluvo-vyjádření mimo příběh.