Until Dawn

3. Osamocení (Část 2.)

Mike

Cesta k chatce

23:22

Při zvuku jejího křiku jsem sebou trhnul.

"Jess?" oslovil jsem ji znovu.

Rychle jsem vylezl na hromadu dřeva a kamení a následně spadl dolů. Vzal jsem ze země baterku, která mi vypadla z ruky a vydal se jedinou možnou cestou, kterou mohla Jess zmizet. Nebo utéct. Pořád je celkem pravděpodobné, že nemusela pochopit, že není vtipná.

"Jess? Kampak jsi šla?" promluvil jsem znovu, "Tohle...není vtipné," upozornil jsem ji, "Jess? Zlato? Jsi tu?"

Možná, že tohle není vtip. Třeba se vážně něco stalo. A já tady teď mluvím sám se sebou.

"Slibuju, že tě nezabiju až tě najdu," zkusil jsem ji znovu přimět se vrátit.

Najednou z keře vyskočila postava, která měla místo lidské hlavy hlavu jelena. Nebo spíš jen lebku s parohy. Okamžitě jsem odskočil zpět a vydal nějaký zvuk mezi urážkou a křikem.

Postava se začala smát a jelení lebka spadla na zem. 

Jess...

"To bylo skvělé," vykřikla, když se konečně přestala smát.

"Počkej, počkej, počkej! Na to se musíš podívat...musíš," přikázala mi a před mým obličejem se objevil její mobil s videem.

"Tys to natočila?" vyškubl jsem jí mobil z ruky a pokusil se zjistit, jak se to dá smazat.

Jess si spokojeně vzala mobil zpět a přetočila video o pár sekund zpět.

"Podívej se na svůj obličej," začala se znovu smát, když mé video-já znovu vykřiklo.

"Byl jsem vyděšenej, Jess! Nemužeš takhle děsit lidi! Jsme uprostřed lesa!  To fakt JE děsivé," bránil jsem se.

"Mrzí mě, že jsem tě vyděsila," pokusila se omluvit, ale já ji znal. A věděl, že ona svých vtipů nikdy nelituje.

"Pokud to někomu pošleš...tak," začal jsem.

"Tak co?" pousmála se.

"Tak...tě zabiju," oznámil jsem jí.

"Nevěděla jsem, že ječíš jak nějaká malá holčička, Michaeli," vrátila se zpět k původnímu tématu, "Myslím, že to nikdy nevíš, dokud někoho takhle neviděsíš."

"Dobře...fajn. Vyhrálas," připustil jsem.

"Není to soutěž...Ale stejně jsem vyhrála," pokrčila rameny, "Vždycky vyhrávám."

Následně se vydala dál. Přistoupil jsem blíž k té jelení lebce. Zajímalo by mě, kde ji vzala... Doufám, že za těch pár vteřin, co se po lese pohybovala sama nestihla žádného jelena zabít. I když v jejím případě nemůžeme vědět nic jistě.

Otočil jsem se směrem k Jess. Stála na mostu a pozorovala menší vodopár sotva pár metrů od ní. 

"Waaaaaoooow....tohle je jako skutečná zimní říše divů," mávla rukou před sebe.

Měla pravdu. Kombinace vody, ledu a sněhu tvořila něco vážně kouzelného. To je jedna z těch věcí, které může člověk vidět jen v zimě. A jen tady. 

Po chvíli jsme dorazili k chatce. Ale ne k té, ke které nás posval Josh. Takhle chatka, která byla přímo před námi ani chatka nebyla. Vlastně šlo jen o několik trámů poskládaných tak, aby to vypadalo jako stěny a střecha.