Pomóc!!!!
Tyhle party mě jednou zabijou. Absolutně mě to tady nebaví, ale kvůli všem těm snobům se mám tvářit jako že se nesmirně bavím. Nikoho tu neznám,přesně jako v tom baru, ale tam jsem se aspoň mohla opít a nikdo by to neřešil. Tady se ale musím chovat jako dáma. Taky tak v podstatě vypadám.
Mám na sobě světle oranžovo-růžové šaty nad kolena (nebo jak říkají moje krapet trhlé, peníze milující kamrádky, se kterejma mám jen málo společnýho, lososové koktejlky) a k tomu mě donutili vzít si na sebe i boty na asi 10 centimetrovém podpatku a navíc ještě klobouk, ve kterým vypadám naprosto uhozeně. Kromě toho je party na nějaké zahradě někoho z pracháču a přes plot, ačkoli je docela daleko, je sem pěkně vidět a na ulici stojí plno novinářů a všechno si to fotí. Krucinál! Radši se půjdu schovat k nějakému stolku pod slunečníkem, kam tolik neuvidí
Teď zrovna se nudím u jednoho stolečku u velice "zábavné" konverzace typu:
"My jsme byli na Havaj, tam mají takový úžasný 5 hvězdičkový hotel. A koupili jsme si jachtu, abysme tam mohli plout po moři"
"No né! My jsme zase byli v Thajsku, taky v 5 hvězdičkovém hotelu. A tam jsme si koupili tisíce let starou vázu za 4 miliony dolarů! "
A bla, bla, bla....
Cítím se tu jako na nějakým srazu skoro důchodců, který neví, co s prachama a proto kupujou kraviny a chodí na plastiky, botoxy, liposukce a bůhvíco jěště, jen kvůli tomu, aby vypadali mladě. No, upřímně, moc jim to nepomáhá.
Naštěstí můj otec není takovej magor. Kde vůbec je? Najednou ho vidím, jak se baví s nějakou ženskou. To ona vypadá jako ty ostatní magorové. Je na ní vidět, že k tomu, aby se po všech plastikách rozpadla na kousky nemá daleko.
Otec na mě mává. Zřejmě chce, abych šla k němu. Teď si teda nejsem úplně jistá, kde chci bejt víc. Jestli mezi užvaněnejma starcema nebo u něj a jeho plastikové ženy. Nakonec se zvedám a jdu pomalu k němu. No dobře, spíš se tak nějak klátím, protože v těch jehlách to nejde líp. Když k nim dojdu, otec se na mě vesele podívá a řekne:
"Zlato, to je Barbara, moje budoucí žena"
Já vím, je divný, že otcovu snoubenku poznávám teprve teď, ale tady to tak chodí. Prostě divně.
"Ehm...ráda vás poznávám" podávám ruku Barbaře a křečovitě se směju.
No teda, tati, myslela jsem, že máš aspoň vkus na ženy, když už né nic jinýho. Svojí budoucí matku bych neměla ráda, i kdyby to byla nejkrásnější žena světa, ale aspoň mohla vypadat nějak normálně. Tohle už je ale definitivní konec.
Celou dobu, co jsem s nima stála, jsem na půl ucha poslouchala kecy o svatbě a jak bude úžasná. Potom ale začali mluvit o tom, že bysme se všichni měli stěhovat do většího domu, protože pro čtyři lidi není v našem ani v jejich bejváku místo.
Počkat! Jak čtyři lidi? Možná nemám samý Áčka, ale tohle jěště umim. Já+otec+Barbara = 3 lidi. Ani o jednoho víc nebo míň.
"Promiňte," řeknu s co nejzdvořilejším tónem "ale jakto čtyři lidi?"
"Ale zlatíčko, copak si nás neposlouchala?" zasmála se Barbara tak sladkým smíchem, že bych se z toho pozvracela, "Říkala jsem, že se budu stěhovat i s mým synem. Je mu 18, jako tobě, mohly byste být přáteli"
To určitě, bábo! Já se nebudu kamárádit s nějakým nafintěným týpkem, kterej asi těžko bude o něco hezčí než ona, když je to její syn.
"Víš co," pískla Barbara "já tě s ním seznámí, co ty na to?"
"No.." Ani jsem nedokončila větu a Barbara vypískla
"Támhle jde!"
Podívám se na místo, kam ukazuje a...
Krucinál!!!
-------------------------------------------------------------------------------------------------------------
A/N: Muhehe....=P napínavý, i když né tolik, protože asi každej ví, co se stane...nebo aspoň tuší...No nic, doufám, že se vám to, lidé, líbilo a že si třeba přečtete i další díl.
Tak já mizím, pápá..=D
