Ucítila jsem, jak stisknul mé rameno. Jeho krev byla tak sladká. Ale proč? Na chvíli jsem přestala.
,,Co se děje?" zeptal se.
,,Bolí tě to?" řekla jsem.
,,Ne, vem si ještě než.." nedořekl mi to.
,,Než co?" zeptala jsem se.
,,Děláme zakázanou věc." zašeptal mi do ucha jako by nic.
,,Zakázanou?"
,,Máme od Akashiho zakázáno tě krmit." řekl mi s úplným klidem.
,,Tak proč?"
,,Připomínáš mi jednoho mě blízkého člověka, kterého jsem nedokázal zachránit." řekl.
V jeho hlase byl poznat smutek. Ani nevím proč, ale kousla jsem ho a odhypnula se pryč. Tím pádem jsem spadla na zem. Ucítila jsem slabou bolest v zádech. Aomine si kleknul a nahnul se nade mě. Začaly mi téct slzy. Aomine je setřel a políbil mě na krk. Odhypnula jsem ho.
,,Co se děje?" zeptal se.
,,Nechci, aby jsi měl problémy."
Najednou zazvonil Aominemu mobil. Když si přečetl zprávu, co mu přišla, zvážněl.
,,Pojď. Akashi chce s námi mluvit." ve chvíli, kdy to řekl, odbyla půlnoc.
...
Všichni jsme seděli v obýváku a čekali na Akashiho. Já seděla nedobrovolně s Aominem. Sedl si opět za mě, jako před tím venku. Držel mě kolem pasu a já byla o něj opřená. Když přišel Akashi, nepříjemě se na mě podíval a posadil se.
,,Všichni určitě víte, co se bude dít. Takže, kdo začne? Kuroko?" řekl a otočil se na Kuroka.
,,Tento týden tě budeme brát k nám do práce. Kuroko asi bude první." zašeptal mi Aomine do ucha.
,,Proč já?" řekl Kuroko.
,,V pondělí toho máš hodně, ne? Mohla by ti pomict."
,,V osm buď dole u auta." řekl mi Kuroko.
Kývla jsem.
,,A ještě jedna věc." řekl Akashi a otočil se na mě a na Aomineho.
,,Aomine, ty víš, že jsem vám zakázal, aby jste ze sebe s tou holkou pili. Rozuměl jsi snad."
Aomine pouze kývnul a sevřel ruku v pěst.
,,A ty mládě, jestli se ještě jednou z Aomineho napiješ, zabiju tě. A abych se ujistil, budeš s námi chodit na lov." řekl Akashi tentokrát mě.
Lovím sice už od mala, ale ještě jsem nikdy nelovila ve smečce. Poté Akashi ukončil setkání. Aomine mě zatáhl k sobě do pokoje.
,,Poslouchej. Lovíme vždy od jedné do tří. Jestli se opozdíš, Akashi se z tebe napije. Dávej si pozor. Když lovíme, jsme schopní se zabít." řekl
Když si všiml, jak se třesu, obejmul mě. Hned na to mě kousnul lehce do ucha.
,,Neboj se, všechno bude v pohodě." zašeptal
Ve chvíli jsme opustili pokoj.
...
Všichni čekaly, až odbije jedna hodina raní. Všichni byly v podobě č.3, až na mě a Aomineho. Za minutu jedna se také proměnil a přidal se k ostatním. Odbily hodiny a všichni vyrazily. Šla jsem krokem a loudala se v lese. Byla jsem unavená a kupodivu vůbec hladová. A navíc mě ještě pořád bolelo to rameno. Opravdu je obdivuju. Jdou spát ve čtyři hodiny ráno a vstávají v sedm. Jak to mám zvládnout já? Spatřila jsem srnce a chvíli ho sledovala. Pozdě. Někdo už ho ulovil. Vypadal jako Kagami, ale nebyla jsem si tím jistá. Hned začal utíkat se svojí potravou pryč. No spíš s mojí. Zanedlouho jsem spatřila dalšího srnce. To už jsem nečekala, odrazila se a zakousnula se srnci za krk, kudy mu vedla mícha. Podívala jsem se na měsíc. Podle toho, kde se nacházel, mohlo být tak půl třetí. Začala jsem se vracet a cestou snědla kus masa ze srnce. Na to, že jsem se z Aomineho skoro nenapila, jsem byla plná. Najednou jsem ucítila něčí přítomnost. Za mnou. Chtěla jsem se otočit, ale ten někdo mi v tom zabránil. Ucítila jsem něčí chladný dech na mém krku. Chytil mě, abych se nemohla hnout. Snažila jsem se vyprostit, ale držel mě moc pevně. Uslyšela jsem ho kňučet a najednou utekl. Hned na to mě obejmuly silné a velmi známé ruce.
