Seděla jsem na Aomineho posteli a ze spodu slyšela hádku. Ten co mě chtěl kousnout byl Akashi a teď se tam hádají. Odbyla pátá hodina ranní a já usnula.
...
Někdo mě začal budit. Bylo teprve půl osmé a Aomine mě budil, abych nepřišla pozdě. Nachystala jsem se a za pět osm už byla nachystaná dole. Odbíjela celá a já mířila s Kurokem a Midorimem po silnici ke Kurokovi do práce. Pracoval ve školce. Midorima nás vysadil a odjel do své práce. Všimla jsem si pána, co nás sledoval. Kuroko ho pozdravil a zavedl mě dovnitř.
,,Áááá, pan Tetsuya jde opět pozdě." řekl kdosi.
Kuroko se jen na muže omluvně usmál a šel dál. Dovedl mě do malého pokoje. Nejspíš Kurokova ,,kancelář".
,,Kdo to byl?" zeptala jsem se.
,,Můj šéf" odpověděl.
Kývla jsem. Někdo zaklepal a ihned vstoupil. Byla to jakási dívka. Měla dlouhé a růžové vlasy a oči se jí smály. Obejmula Kuroka.
,,Ohajo Kuroko." řekla.
,,Ohajo Momoi. Děje se něco?" zeptal se jí.
Jen zavrtěla hlavou a odešla. Asi to byla jeho holka. Zanedlouho se sem vřítilo plno malých dětí. Obklopily Kuroka, ale ten nijak zvláštně nereagoval. Děti se navzájem překřikovaly a Kuroko jim v klidu odpovídal. Když děti vybíhaly z pokoje, jedno z nich upadlo a začala mu téct krev. Začalo brečet. Musela jsem si zacpat nos a odejít na druhou stranu pokoje, abych tomu dítěti neublížila. Ale Kuroko udělal úpný opak. Šel k dítěti a políbil mu odřené koleno.
,,Neplač," řekl,, zalepíme to náplastí a bude to v pořádku."
Jak řekl, tak udělal. Když dítě odešlo, Kuroko za ním zavřel dveře a šel ke mně. Pořád jsem se svíjela v koutu pokoje. Obejmul mě a já začala brečet.
,,Málem jsem ho zabila."
Kuroko mě jen pohladil po hlavě.
...
Seděla jsem se dvěma dětmi na pískovišti ve školce a stavěla s nimi bábovičky. Už jsem neměla chuť zabíjet. Kuroko mi dal jakousi pilulku a ta tu chuť zahnala. Tak proto Kuroko ještě nikomu neublížil. Blížila se druhá hodina a já s Kurokem jsme čekaly na Midorimu. Ve chvíli se přiřítila Momoi a dala Kurokovi pusu. Něco mu zašeptala do ucha a poté odcupitala pryč. Blížilo se čtvrt na tři a Kurokovi zazvonil mobil.
,,Budeme muset jet metrem, Midorima nás nestihne vyzvednout." řekl a kamsi se vydal.
Nešli jsme ani pět minut a mě zakručelo v břiše. Kuroko se tomu jen usmál a něco vylovil z tašky. Byl to kus masa. Podal mi ho. PPřímo na veřejnosti mi podal kus masa. Co sakra blbne. No jo, byly jsme v uličce, ve které nikdo nebyl, ale i tak. Kuroko se taky do jednoho kusu masa zakousnul a sednul si na blízkou lavičku. Naznačil mi, ať si za ním sednu a taky jsem tak udělala. Najednou se kolem nás cosi prohnalo a Kuroko zbystřil.Vzal mě za zápěstí a táhl mě kamsi pryč.
,,Kuroko co se děje?" zeptala jsem se.
Otočil se ke mě a nasadil mi kapuci mikiny. Sám si ji ale nenasadil a vedl mě dál. Zanedlouho jsme byly na nádraží metra a hned nastoupily. Metro bylo přeplněné. S Kurokem jsme byly na sobě namáčklý a kdykoliv se vjelo do zatáčky, Kuroko se na mě namáčknul kvůli lidem za ním. Vystoupily jsme na stanici nedaleko domu. Ve chvíli se Kuroko zastavil a sedlsi na blízkou lavičku. Sedla jsem si vedle něj.
,,Promiň mi ten dnešek." řekl.
,,To nic."
,,Napij se ze mě."
,,Cože?!" vypadlo ze mě.
Ucítila jsem krev. Kuroko sledoval, jak budu reagovat. Schválně se říznul do krku, aby mě přilákal. Naklonil se tak, abych měla jeho krk u nosu. Stačilo se jen natáhnout. Obejmul mě a přitiskl k sobě.
,,Udělej to." pošeptal mi do ucha.
Nevěděla jsem, co dělat. Nakonec jsem přece jen zabořila svoje tesáky do jeho krku.
Prosím přehlížejte moje chyby, děkuji. :D
