Bylo teprve pět hodin ráno a my už jeli v autě po hlavní silnici a mířily ke školce. Jela jsem s Kurokem a Midorimem. Dnes ale jdu do práce s Shintarem. Vysadily jsme Kuroka u školky a jely dál. Škola, ve které Midorima učil byla obrovská. Vůbec jsem se v ní nevyznala. Právě sedím v Midorimově kabinetě a čekám na něj, až odučí. Nechtěl mi říct, co učí a já se za to na něj naštvala. Zazvonilo a Midorima chvíli na to přišel. Byl úplně spocený a trochu zadýchaný. Sundal si tričko a dal ho na topení.
,,Ty učíš tělocvik, že jo." řekla jsem.
Jen kývnul, přešel ke skříni, vytáhl z ní tričko a oblékl si ho. Brýle mu trošku spadly z nosu, a tak si je posunul zpátky.
,,Koho jsi už očistila?" zeptal se mě najednou a posadil se vedle mě.
,,Kuroka, Kiseho, Kagamiho, Himura a Aomineho. Proč se na to ptáš?" řekla jsem.
,,Očisti mě taky." řekl.
Otočila jsem se k němu čelem a položila svoji hlavu na jeho rameno. Chvíli na to jsem ho kousnula do krku a začala ho očišťovat. Trošku sebou cuknul. Hned na to někdo zaklepal a vstoupil. Instinktivně jsem ho pustila a podívala se ke dveřím.
,,Takao, co tu chceš?" řekl Midorima.
Midorima už o něm mluvil. Jmenuje se Takao Kazunari, nějakou tu dobu už spolu učí a jsou stejně staří. I Takao je vlkodlak.
,,Není tohle náhoudou poloviční mládě?" řekl a najednou byl přede mnou,, Midorimo, že mě dnes odvezeš." řekl a podíval se na něj.
Všimla jsem si, jak kývnul.
...
Seděla jsem mezi Momoi a Takaem na zadním sedadle Midorimova auta. Slíbila jsem, že je oba očistím. Začalo se stmívat a my se blížily k Takaovu domu. Měla jsem je očistit tam. Takao měl ve svém domě docela uklizeno. Na kluka. Posedali jsme si na sedačky a křesla. Chvíli nikdo nic neříkal, ale Midorima to mlčení nakonec přerušil:
,,Tak si pohni, nemáme na to celou noc." přikázal mi Midorima.
Polkla jsem. Byla jsem strašně nervozní. Najednou si mě Takao k sobě přitáhnul a naklonil hlavu na bok. Asi mi to chce usnadnit. Otevřela jsem ústa a kousnula ho. Očistila jsem ho hned. Ale větší strach jsem měla z tý holky. Nesnáším samičí krev. Nechutná mi ani ta moje. Už jsem jim to chtěla říct, když v tom jsem na ni dostala docela chuť. Když jsem ji kousnula, zapištěla jak úlekem tak i bolestí. Hned jsem si uvědomila, že to přeháním a odhypnula se od ní pryč. Chtěla jsem utéct, ale někdo mi v tom zarazil. Otočila jsem se. Byl to Aomine! Co tu dělá? Najednou něco vytáhnul z kapse a strčil mi to do úst. Mělo to hnusnou chuť, ale zahnalo mi to chuť na Momoinu krev. Bylo to něco jako Kurokova žvýkačka, ale ne tak dobré a víc účinné. Aomine mě začal odvádět pryč.
,,Hej Aomine, co to děláš? A jak jsi nás sakra našel." uslyšela jsem mluvit Midorimu.
,,Sledoval jsem vás, dnes ji odvezu sám." řekl Aomine.
Aomine mě doslova donutil si nasednout do jeho policejního auta. Odbíjela desátá a Aomine zrovna parkoval u nás před domem. Vytáhl klíček ze zapalování. Chvíli bylo ticho a poté Aomine řekl:
,,O půlnoci se za tebou stavím." řekl a my vystoupily.
Už jsem jen čekala, až zmizí v domě.
...
Odbíjela půlnoc a Aomine už byl u mě v pokoji. Seděla jsem opřená o zeď a Aomine stál naproti mě opřený o skříň.
,,Jsi blbá, že jsi tam s nimi šla." zařval na mě.
Ulekla jsem se tak, že jsem sebou cukla.
,,Můžeš mi laskavě říct, na co jsi myslela? Mohly tě zabít. Kdybych nepřišel, mohla by jsi být...." přerušila jsem jeho křik:
,,A co jsem sakra měla dělat?"
Začali mi téct slzy.
,,Proč? Proč.. Proč zrovna já?" řekla jsem mezi jednotlivými vzliky.
,,Protože tě máme rádi, jsi pro nás jedinečná." vysvětlil mi, ještě než odešel.
