Odbíjela devátá hodina a já byla v Murasakibarově restauraci a koukala na skandál okolo. Seděla jsem úplně vzadu a cucala lízátko, co mi Murasakibara dal. Někdo se staral o to, aby byla polévka dobře oslazená. někdo o to, aby byly doručeny objednávky atd. Byla tu taková motanica, že jsem to sama nestíhala. Murasakibara stál u jednoho stolu úplně sám a dělal zákusky. Chvilami jsem si i všimla, že ochutnává polevu. Naháněl mi chutě. Bylo vidět, že ho to baví, a taky že mu chutná. Po chvíli za mnou přišel a dal mi ochutnat jeden z dortíků.
,,Ochutnej." řekl a strčil mi kousek dortíku do pusy.
,,Je fíborný." řekla jsem s plnou pusou.
Hned na to co Murasakibara odešel, aby se věnoval svým dezertům, přišla Riko Aida. Je to Murasakibarova kamarádka.
,,Tady." řekla a podala mi šlehačku.
Začala jsem si malovat na dlaň ruky. Když už nebylo kam malovat, šlehačku jsem slízala a pokračovala dál. Chvíli mě sledovalo i pár kuchařů, ale ne dlouho, měli svoji práci. Náhle za mnou přišla Riko.
,,Jsi šikovná, nechceš pomoci Murasakibarovi?" zeptala se.
Jen jsem kývla a odcupitala za ní. Chvíli spolu mluvili a poté jsme se pustili do práce. Murasakibara dělal zákusky a já je všemožně a vším možným zdobila. Odbíjela desátá a my už konečně končili. Byla jsem tak strašně unavená. Celou cestu domů jsem podřimovala. Najednou jsme zastavili a já se podivila, kde to jsme. Stáli jsme před úplně cizím domem. Riko, kterou jsme vezli, už chtěla vystoupit, ale Murasakibara ji zastavil.
,,Tenshi-chan očisti ji." řekl mi Murasakibara.
Riko se tvářila, jakože nemusím, ale já chtěla. Natáhla jsem se přes přední sedadla a kousnula Riko do krku. Ani nemukla. Byla tichá a ani se nerozloučila, když odcházela. Murasakibara mě vzala za límec trička a nastartoval. Tentokrát jsme opravdu jeli domů. Jeli jsme jen chvíli, což znamenalo, že Riko nebydlí daleko. Otočil klíčkem a auto utichlo. Už chtěl vylézt z auta, ale zastavila jsem ho.
,,Jestli mě chceš očistit, tak na lovu." řekl a vystoupil.
...
Zívla jsem si. Seděla jsem opřená o strom, koukala na hvězdy a čekala, až Murasakibara příjde, abych ho mohla očistit. Odbíjelo půl třetí a Murasakibara se objevil vedle mě. Sedl si a čekal. Sedla jsem si na něj obkročmo a naklonila hlavu. Obejmul mě, a když jsem ho kousnula, stisk zesílil. Jeho krev chutnala dobře. Dlouho jsem z něj nepila, aby nás Akashi neucítil. Zpátky jsme se vraceli spolu. Ještě nikdy jsem je neviděla hned po lovu. Ani jeden z nich neměly tričko. Když se přeměnili, roztrhlo se. Všichni teď byli v podobě č.2 a dojídali zbylou kořist. Aomine si mě hned všimnul a naznačil mi, ať jdu za ním. Chytil mě za zápěstí a strhnul k sobě do klína. Začervenala jsem se a protože jsem byla v podobě č.2, sklopila jsem uši. Aomine si položil svoji hlavu na moji a dal mi do úst kousek masa. Nejdřív jsem si nebyla moc jistá, ale nakonec jsem maso přežvýkala a spolknula. Akashi mě celou tu dobu nepříjemně sledoval. Opravdu netuším, jak s ním zítra celý den vydržím. Popravdě se divím, že má kadeřnictví otevřeno i v Sobotu.
