Vzbudila jsem se brzy ráno. Bylo teprve osm. S Kagamim odjíždím až za hodinu. Ještě chvíli jsem se převalovala v posteli, ale po tom už mě to nebavilo a vstala jsem. Šla jsem dolů do kuchyně. Byl tu Murasakibara a dělal si svačinu. Otevřela jsem ledničku a uviděla skoro prázdné police. Zase jsem ji zavřela. Když jsem se otočila, do někoho jsem vrazila. Byl to Aomine. Ani jsem si nevšimla, že sem přišel. Jedním pohledem Murasakibarovi naznačil, ať odejde. Chvíli na to mi řekl:
,,Napil se z tebe někdo?"
,,Ne. Proč?" zeptala jsem se.
,,Slib mi něco."
,,A co?"
,,Nenech nikoho, aby se z tebe napil. Ani mě." ani nečekal na mou reakci a odešel.
...
S Kagamim jsme museli jet autobusem, protože Aomine nás neměl čas odvézt. Momentálně sedím vedle Himura Tatsuye, Kagamiho kamaráda, a čekám, až na mne přijde řada. Dnes mají tréning, a tak se chci taky zúčastnit.
,,Tenshi-chan taď ty." řekl jeden z hasičů.
Bylo strašné teplo a většina kluků zde seděla bez trička. Kagami a Himuro nebyly vyjímkou. Popravdě, jsem jediná, kdo je tady v tričku. Umírám teplem, ale odmítám si ho před nimi sundat. Šla jsem se nachystat na čáru. Máme najít v domě malou krabičku, která znázorňuje bombu. Vyběhla jsem. Proběhla jsem celé první patro, ale nic. V druhém také nic. Už jsem mířila ke schodům do třetího a posledního patra, když v tom mě někdo strhnul stranou. Přitisknul mě silou ke zdi a namáčkl se na mě. Byla jsem k němu zády, takže jsem mu neviděla do obličeje. Uviděla jsem kousek od sebe Kagamiho. Ten za mnou na něj mírně zavrčel.
,,Ale no tak, ty se o ni nechceš podělit?" řekl mě až příliš známí hlas.
Ten někdo byl Himuro.
,,Víš, ona není moje, hlídám ji svému kamarádovi a slíbil jsem mu, že se jí nic nestane." řekl.
Ve chvíli mě Himuro pustil. Ucítila jsem na svém zápěstí stisk něčí ruky. Kagami mě kamsi vedl. Poté chvíli mluvil s jakýmsi chlapem a pak mě vedl k autobusové zastávce. V autobuse, ve kterém jsme jeli, nikdo nebyl. Seděla jsem u okna a podřimovala. Kagami mě najednou obejmul kolem ramen a nahl se nade mne.
,,Omluv Himurovo chování. Na chvíli zatoužil po krvy. Mám ho za to na starosti." řekl a hned pokračoval,, mohu tě o něco poprosit?"
,,O co?" zeptala jsem se.
,,Očisti mě i Himura."
Kývla jsem. Kagami mě vedl kamsi pryč. Zanedlouho jsem spatřila jakýsi starý dům. Himuro už v něm čekal. Kagami si mě posadil do klína, jako to dělá Aomine. V tu chvíli jsem si vzpomněla, co mi Aomine říkal. Musím si dávat pozor. Himuro si před nás kleknul a položil moji hlavu na jeho krk. Tak tedy dobře. Kousnula jsem ho a sála. Jeho krev nebyla tak dobrá, jako Aomineho. Popravdě, Aomine má krev nejlepší. Vzápětí jsem ucítila jeho chladný dech na mém krku a poté následné trhnutí. Kagami mě odtáhnul pryč a já tím vyrvala Himurovi z ramene kousek masa. Kagami mě vedl pryč. Nasedli jsme na autobus. Byl úplně prázdný. Začala jsem usínat. Najednou se mnou trhnul.
,,Už jsme tady." řekl a my vystoupily.
Šli jsme ještě kousek pěšky. Cestou jsme potkaly Aomineho. Chvíli spolu mluvili a najednou nás Aomine strhnul do blízkého keře. Kagami ležel na zemi a na zádech. Já na něm čelem a ze shora to jistil Aomine. Nechtěl, abych utekla. Kagami naklonil hlavu na bok a naznačil mi, ať se napiju. Jemně jsem se zakousla do jeho krku a napila se. Ucítila jsem, jak mě Aomine kouše do ucha a následně šeptá:
,,Hodné štěňátko."
Při těhle slovech se oba usmáli.
