Whitmore twins [Teen Wolf CZ]

2. Kapitola

Když mě Lydie odvezla domů, bylo už něco okolo osmé večer. Šla jsem rovnou do pokoje si dát nové oblečení na židli, ať se ráno nezdržuju tím, že bych to hledala ve skříni.

Šla jsem se rovnou umýt a spát. Jídlo jsem měla ještě na nákupáku.
Když už jsem usla, asi po půl hodině jsem něco slyšela z Jacksonova pokoje. Šla jsem se tedy podívat co se tam děje. Když jsem přišla nikdo tam nebyl, jen napůl otevřené okno.
Asi se zase vypravil za Lydií. I když moment. On už s Lyd není, tak kam by šel?
Rychle jsem se běžela obléct a vyrazila ven ho hledat. Rodiče (i když adoptivní) jsou v práci, takže nemusím poslouchat kecy kam jdu.

Chodila jsem asi hodinu po městě, ale nikde nebyl.
Když už jsem se rozhodla že půjdu domů, něčeho jsem si všimla. Byl to ještěr. Počkat cože? Ještěr? Prosím, prosím ať to jsou vidiny!! 
Vidiny to teda nebyly. Koukal na mě. Bylo to dost nepříjemné. Najednou se ke mě rozeběhl a když byl těsně u mě zastavil se. Stála jsem tam jak opařená a nemohla se hnout z místa. V jednu chvíli mě shodil na zem. Byl to jen lehký pád, nic moc. Sehnulo se to ke mě a koukalo mi to do očí. Znala jsem je, ale nemohla jsem si vzpomenout čí by mohly být. Bylo to zvláštní. Zkusila jsem k němu natáhnout ruku, ale škrábl mě a zmizel.

Chtěla jsem se zvednout, ale nešlo to. Ten hajzl mě paralyzoval!! Nevěděla jsem jak to mohlo udělat, tak jsem to nechala být a zkoušela se dál hýbat. Po asi 25 minutách jsem mohla pohnout rukou. Pak postupně nohou a nakonec i celá. Nechtěla jsem tu dál být. Bála jsem se. Běžela jsem domů rychlostí formule 1 a hned vletěla do Jacksonova pokoje. Byl tam a v klidu spal. Šla jsem tedy spát taky.

Ráno
Když mi zazvonil budík, vstala jsem, oblékla se, udělala hygienu a šla dolů se nasnídat. Když jsem šla po schodech přemýšlela jsem jestli to včera/dneska byl sen nebo ne. Brácha už tam byl a pohodově jedl tousty.
Po chvíli trapného ticha jsem promluvila:
„Ty Jacksone... Kam jsi včera v noci šel?" řekla jsem a on se na mě podíval jak na debila.
„Co to meleš? Já jsem spal jestli ti to jako nevadí." řekl zaraženě.
„Pff, tak to byl sen." řekla jsem si spíš pro sebe.
"Co?" zeptal se.
„Nic, nic."

Když jsem dojedla, usoudila jsem že je na čase jet do školy. Vzala jsem si věci a vyjela vstříct škole.

Takže aoj..! Omlouvám se že delší dobu nevyšla část, ale nebylo mi zrovna nejlépe.. :/ No doufám že se vám kapitola líbila pokud ano můžete zanechat vote... :) Tak si užívejte a zatím čauko..!! :))

Neliis