You Changed

7.

Probudilo mě hlasité vyzvánění mého mobilu, Justin pořád ležel vedle mě, večer  jsem musela usnout chvíli po něm. Sáhla jsem po mobilu a uviděla napsáno 'Pattie'.

"Ano, Pattie?" Snažila jsem se probudit. 

"Jste na pokoji? Už několikrát jsem klepala a vy nic. Justin nebere telefon, tak jsem se chtěla ujistit jestli je všechno v pohodě?" V tu chvíli se Justin začal probouzet. 

"Všechno je v pořádku Pattie. Do teď jsme spali. Ale všechno je v pohodě." Utěšila jsem ji. Justin se napřímil a jemně mě pohladil po tváři a následovala pusa na tvář. 

"To jsem ráda. Co máte dneska v plánu?"

"Ani ještě nevím. Dáme pak vědět." Zadržovala jsem smích protože Justin se po mě pořád sápal. 

"Dobře. Zatím." Pattie zavěsila a já jsem se konečně mohla věnovat Justinovi. Pořádně mě políbil a donutil mě si zpátky lehnout. Přejel mi rukou po noze a líbal mě na krku zatímco já jsem si to užívala. 

"Justine, počkej." Proletěl mi hlavou včerejší den a večer. Justin přestal a poznal, že se něco děje. 

"Co se děje?" Zeptal se starostlivě, bohužel tohle nebyla otázka, na kterou by se měl ptát on.

"To bych se měla zeptat spíš já tebe. Co ten hovor včera?" Kousla jsem se do rtu protože jsem okamžitě litovala toho, že jsem to řekla. 

"Jaký?" Nevím jestli dělal že neví o co jde nebo jestli vážně nevěděl o čem mluvím. 

"Včera večer ti někdo volal. Nevypadal jsi moc nadšeně." Sklopila jsem pohled.

"Teď se mi podívej do očí." Chytl mě za bradu a zvedl mi hlavu tak aby mi viděl o očí. Upřeně se na mě díval a nespouštěl ze mě pohled. "Ten hovor byl nic. Nemusíš to vůbec řešit a prosím. Teď mi slib, že to nechám být." Vypadlo to, že nechce aby jsem to řešila. Ale to mi dávalo ještě větší touhu po tom to zjistit. 

"Dobře." Kývla jsem hlavou nakonec, ale v hloubi duše jsem věděla, že se tím budu zabývat dál dokud nezjistím pravdu.  Justin se jen usmál a dal mi pusu na čelo. "Půjdu si dát sprchu." řekl a odkráčel do koupelny. Mobil však nechal na posteli. Hlavou mi proběhlo pár myšlenek které mi říkali ať se podívám. Jenže jsem věděla, že to není dobré. Měla bych se podívat? V tom Justin vyšel z koupelny. 

"Zapoměl jsem tu ručník." Usmál se, vzal si ručník z komody a to mě vytrhlo od pohledu na jeho telefon. Když jsem viděla jeho úsměv, jeho oči, nemohla jsem něco takového udělat. Prostě to nešlo a musím mu věřit. 

______________________________________________________________________

"Justine, vážně nepůjdeš?" Žadonila jsem Justina když jsme s Pattie a Jeremym měli namířeno k  Eiffelově věži. Nechápala jsem co se mu děje. 

"Je mi vážně špatně. " Ležel v posteli a držel se a břicho. Vážně nevypadal nejlíp. 

"Tak já tu zůstanu. Půjdeme potom spolu." Usmála jsem se.

"Ne, jdi." Spíš než jako žádost to znělo jako rozkaz. Ale já bez něj nechtěla jít. 

"Nepůjdu! Zůstanu. Jestli ti bude večer líp tak si někam můžeme zajít. Pro teď tady s tebou zůstanu a nezbavíš se mě. Jasný?" 

"Vážně nemusíš." Už jsem si začínala myslet, že to dělá aby se mě zbavil. Mělo to snad něco s tím telefonátem? 

"Ale já zůstanu. Smůla, Bieber." Ušklíbla jsem se na něj.

"Jdu jenom vašim říct změny plánu, ok?" Vyšla jsem z našeho pokoje a zamířila k Pattie a Jeremymu. Zaklepala jsem na dveře a během chvilky tam stála Pattie s úsměvem na rtech. 

"Já moc se omlouvám, ale asi s vámi nepůjdeme. Justinovi je špatně tak tu s ním zůstanu. Nevadí to?" Vážně mě to mrzelo. 

"Dobře zlatíčko. Tak my se za vámi stavíme tak za pět minut a potom půjdeme, dobře?" Usmála se soucitně, přikývla jsem a zase odešla směrem k našemu pokoji. Než jsem , ale vešla slyšela jsem zase, že se s někým baví. 

"Ještě ne." Snažil se mluvit co nejvíc potichu.

"Snažím se! Ale dej mojí rodině pokoj! Není to tak lehký!" Zvýšil hlas. Srdce mi tlouklo jako o závod. Co se děje s rodinou? 

"Táhni do prdele už! Nech mě, moji rodinu i Olivii na pokoji ti říkám nebo uvidíš čeho jsem schopný já!" 

COŽE? Co to všechno mělo společné se mnou? Dobře, nechtěla jsem se ho na to ptát ,ale když už vím že jde i o mě chci to vědět! Všechno.  A taky se to dozvím