You Changed

12.

Procházeli jsme se parkem s Milk Shakem v ruce, vlastně jsem ani nevnímala o čem mluví, protože jsem byla ponořena ve svém světě. Ve svém světě, kde momentálně vládla bolest, strach, zklamání a zoufalost. Welcome in my world řekla jsem si v duchu. 

"Posloucháš mě vůbec?" zeptal se Ryan po chvilce samomluvy. Neměla jsem vážně náladu. Potřebuji se, ale nějak odreagovat. Nevím co je lepší, jestli realita a nebo můj svět. 

"Jo, jasně, že jo. Jen jsem trochu mimo." zalhala jsem mu. Usrkl si svého vanilkového Milk shaku a oba jsme zamířili k lavičce, na kterou jsme si sedli.

 "Co se stalo?" zeptal se mě po chvilce mlčení. "Nikdy jsem tě neviděl takhle vytočenou." dodal a podíval se na mě. 

"To máš jedno. Nechci o tom mluvit." neměla jsem ani sílu na to aby jsem řekla to jméno kluka o kterého se jedná. Neměla jsem ani náladu to někomu říct. Hlavně šlo o to, že jsem to nechtěla rozhlašovat a obzvlášť ne kamarádům, které máme společné.  

"Vážně?" pořád se na mě díval a snažil se mě přesvědčit, že mu to říct chci, ale opak byl pravdou takže jsem jen zakývala hlavou a napila se.

 "Máš dneska celý den a noc čas? Nechceš se jít někam odvázat?" napadlo mě najedou. Měla jsem chuť ztratit vědomí, vypadnout z obou světů. To je řešení.

"No to není špatnej nápad. Třeba z tebe dostanu to co skrýváš." Drbl do mě a usmál se. Když jsem tak nad tím přemýšlela tak kamarád je přesně to co jsem teď potřebovala. V kapse mi mobil oznámil, že mi přišla SMS. Neznámé číslo

'Ale ale. Náhrada za Justina?'

Se zatajeným dechem jsem si to přečetla asi desetkrát aby jsem se ujistila, že čtu dobře. Rozklepanou rukou jsem dala mobil zpátky do kapsy a začala se rozhlížet všude okolo.  

"Všechno v pořádku?" znepokojil se Ryan když mě viděl jak nervózně koušu brčko. 

 "Jasně." nahodila jsem falešný úsměv a trošku se snažila se uklidnit, ale přesto mi vrtalo hlavou kdo mě vidí, kdo mě sleduje, kdo a proč tohle dělá? Jak jako náhrada za Justina? Kdo o tom proboha ví? 

 "Čau kámo!" Ryanův hlas mě dostal z přemýšlení. Právě se zdravil s Chazem, toho kluka jsem neviděla už taky nějaký ten čas.

 "Ahoj." mile jsem se usmála a objala se s ním. Chaz si sedl mezi mě a Ryana a dal mi ruku okolo ramen. Ovšem jako kamarád.

  "Jak se máte? Dlouho jsem neviděl ani jednoho z vás." zakřenil se. Bohužel jsem na něj nemohla normálně promluvit, protože je to další připomínka na Justina. Jak skvělé. Ryan s Chazem se o něčem bavili zatímco jsem si projížděla facebook. Všimla jsem si Justinova statusu: 'Time is a killer' Měla jsem chuť mu tam něco napsat, ale místo toho jsem vyjela raději z facebooku, jinak bych tím mobilem musela praštit o zem. 

"Tak s tebou si asi moc nepokecám, co?" šťouchl do mě Chaz. 

"Promiň, já...nejsem v nejlepší náladě." pousmála jsem se. Ale vážně to na mě jde tak vidět, že jsem mimo? 

"No nic. Budu muset jít tak se mějte." rozloučil se s námi a odešel někam svým směrem. 

"Ty vážně potřebuješ rozveselit. Jsi divná." 

"Oh tak to děkuji." zasmála jsem se i když jsem věděla, že to myslel tím způsobem, že se divně chovám. 

"Ty víš jak to myslím. A, hele co to bylo. Úsměv!" ukázal na moje rty, na kterých byl najednou vážně úsměv. 

"Málem jsem zapomněla. Dneska Max nebude doma, asi od čtyř odpoledne až do zítřejšího dopoledne. Mohli by jsme vypít naše zásoby. Max si ničeho nevšimne." navrhla jsem. Nechtělo se mi opít a zůstat trčet někde v parku když jsme mohli být u nás doma. 

"Super! Jsou tři. Nepůjdeme pomalu? Cestou můžeme ještě něco koupit." odkývala jsem to a vyrazili jsme směrem k našemu domu.

 Cestou jsme, jak zmínil Ryan, koupili trošku tvrdší alkohol. Víme už kde nám to všechno prodají i když nejsme plnoletí. Domů jsme došli a Maxe jsme viděli odjíždět autem. Ano! Volnost. 

One day while my light is glowing

I’ll be in my castle golden

But until the gates are open

I just wanna feel this moment 

Zpívali jsme s Ryanem do rytmu písničky od Pitbulla a Christiny Aguilery s flaškou vodky v ruce, běhali jsme po obýváku sem a tam a říkali tomu tanec. Tohle jsem ale měla prožívat s Justinem, ne s Ryanem. Ah. Co to říkám. Justin ať si táhne za tou jeho blondýnkou. 

"Víš co je zajímavý?" opřela jsem se o Ryana, aby jsem nespadla i když on sám měl co dělat aby se udržel. "Hmmmm?" zamrmlal. 

"Asi chci poníka a aby umřeli všechny blondýny." zařvala jsem a začala tančit, tentokrát už na písničku od Demi Lovato 'Heart Attack'.  

___________________________________________________________________________

Probudila jsem se na gauči, který byl o několik metrů posunutý a vedle mě polonahý Ryan, hlavou dolů a ruka mu vysela u flašky, která byla pohozená na zemi. Asi mi praskne hlava. Opatrně jsem vstala, aby jsem ho nevzbudila a šla si nalít pití. Už nikdy nechci vidět alkohol.  A myslím, že jsem nechtěla vidět ani svůj odraz v zrcadle. Mé hlavě teď dominovalo ptačí hnízdo, rozmazaná řasenka až u rtů. A...Cože? Můj pohled se zastavil u mého krku, na kterém byl cucflek. Co se to sakra včera dělo? Aspoň mám na sobě tričko a kalhoty, takže ničeho vážnějšího jsem se bát nemusela. Během chvilky jsem, ale musela navštívit záchodovou mísu. Bylo mi tak špatně, že jsem sebou málem švihla o zem. V hlavě mi tak třeštilo, že jsem měla pocit, že se tam namačkali dva mozky vedle sebe. Šla jsem do svého pokoje, kde jsem se převlíkla do něčeho čím jsem mohla zakrýt svůj krk, nepotřebuji aby to Ryan nějak řešil. Když jsem šla dolů zaregistrovala jsem prázdný gauč, pak jsem uslyšela zvuky z koupelny, které nebyli moc pěkné, ale chápu ho. 

"Dobrý ráno." pozdravila jsem i když dobré fakt nebylo. Ryan jenom zvedl ruku jako znamení pozdravu a prošel kolem mě mlčky do kuchyně, kde si to namířil na barovou židličku, šla jsem jeho směrem a udělala to samé. 

"Kdy vlastně přijede Justin?" zbystřila jsem , řekla jsem snad včera něco o čem nevím nebo ho to napadlo jen tak?  

"Cože?!" vyjela jsem trošku až moc hrubě. uvědomila jsem si to a hned jsem se uklidnila. "Já nevím. Neozval se mi." odvětila jsem duchem nepřítomna v myšlenkách, že Justin se brzy vrátí. Nechci ho už, ale nikdy vidět, což bude problém vzhledem k tomu, že jsme sousedé. 

"Neozval? Včera jsi mu v zoufalství asi desetkrát volala!" v ten okamžik kdy mi tohle Ryan řekl jsem vyskočila ze stoličky a nehledě na to, že se mi zatočila hlava jsem vystřelila najít svůj iPhone. Dva nepřijaté hovory od Justina, podívala jsem se kolikrát jsem mu volala a bylo tam toho vážně hodně. Dokonce i textovka. 'Chcbýdsš mgnu lsákao'. Tak jestli tohle pochopil, tak ho obdivuji. Ne vlastně, neobdivuji. Je to prolhanej idiot se sklonem podvádět. Kdyby jsem ho viděla okamžitě bych ho nejspíš kopla do místa, kam by to asi vážně nechtěl.  Najednou mi mobil v ruce začal vyhrávat a na obrazovce se objevilo jeho jméno. 

"Co je?" vyjela jsem hned chladně po tom co jsem to zvedla. 

"To ty jsi mi volala, a nechápu tu zprávu. Děje se něco?" jasně, že to nepochopil.

 "Promiň, byla jsem ožralá, měla jsem trošku soukromou mini párty s Ryanem. Nemusíš mít strach." ujistila jsem ho ironickým tónem a Justin si jen povzdechl. 

"Tak mi laskavě nevolej ty jedna krávo. Myslíš, že zavoláš uprostřed noci a já se poseru? Omyl. Končím." než jsem stačila něco říct tak zavěsil. Co to jako zase mělo být ten jeho výstup? Já jsem kráva? Řekla bych že on je spíš totální debil. Napřed se mě ptá jestli jsem v pořádku a pak po mě vystartuje? Nesnáším ho!