Zimní voják (The Dark Ghost)

Moskevský masakr

V kavárně bylo málo lidí. Ben seděl u kulatého stolu hned vedle výlohy. Hned jak mě uviděl, mi začal mávat jako bych ho snad mohla přehlédnout. Vykročila jsem k němu a Benovy černé oči mě celou cestu doprovázely. Ani jsem se nestačila posadit, když mi na stole přistál hrnek s čokoládovým cappuccinem. Podívala jsem se nejdřív na hrnek a potom na Bena.

„Přesně na čas." Usmál se na mě. Úsměv jsem mu oplatila ale zůstala zticha. „Takže..." Začal zdráhavě.

„Takže...?" Podívala jsem se na něj.

,,Kath, nebudu chodit kolem horké kaše. Měl bych ti objasnit, co se stalo. Však víš, o Shieldu," řekl vážně a já pochopila, že je pro něj důležité, abych ho vyslechla. Kývla jsem, aby pokračoval. ,,Správně bych ti neměl asi říkat vůbec nic, ale já nejsem jen jejich pěšák. Když mě nasadili, bylo to vlastně za trest, měl jsem jen schraňovat informace. Normálně zasahuju spíš v bojovějších věcech. Vztahy jsem neměl navazovat žádný, ale s tebou to nešlo. Nechápal jsem jak někdo jako ty může dělat pro ně." 

Zahanbeně jsem sklopila oči. Takže i Ben mě má za nepřítele? Musel pochopit, na co jsem myslela, protože hned řekl: ,,Ty jsi nevinná. Není to tvoje chyba. V Hydře je spoustu lidí, kteří původně nevěděli, o koho jde. Věř tomu nebo ne, jsou i tací, kteří to nevědí do teď. Shield si dává za cíl zničit Hydru, ale můj cíl je vás odtamtud zachránit, tebe odtamtud zachránit." 

Trochu jsem znejistila. Co na to říct? Já odtamtud chtěla zachránit Buckyho a Ben zase mě. Nevím jistě, jestli jsem si tohle zasloužila. 

,,Děkuju," řekla jsem jen.

A Ben, protože byl jednoduše bezstarostná povaha, nebo jí aspoň snažil být se zeptal: ,,Všechno dobrý?" A já mu odpověděla, že je vážně všechno dobrý. Aspoň mezi námi tomu snad tak bylo.

Musela jsem přiznat, že jsem nečekala, že by tenhle den mohl dopadnou tak dobře. Po kavárně jsme se šli projít k Lincolnovu památníku, před kterým jsme se na chvíli posadili na schody. Pozorovali jsme odraz Washingtonova monumentu ve světle zapadajícího slunce v dlouhém obdelníkovém jezírku Reflecting pool, které se táhlo skoro až k nám. Zeptala jsem se Bena, co myslel tím, že je v Hydře za trest. Vyprávěl mi historku o jedné akci, kde omítl splnit rozkaz a pak mluvil o dalších příhodách a dalších. Až teď jsem poznávala pravého Bena. V patnácti přišel o rodiče, v šestnácti začal pracovat pro S.H.I.E.L.D. 

Seděli jsme tam dlouho a pak už byla  tma a nejvyšší čas na ukončení dnešního dne. Když jsem se s Benem ale snažila rozloučit, trval na tom, že mě doprovodí domů.

Po schodech jsme vyšli do třetího patra, kde byl můj byt. Opřela jsem se o dveře, na kterých stálo zlatě 9c. Ben se nadechl a s rukama vloženýma ve svém černém kabátu řekl: „Děkuju, žza dnešek. Bylo to prima." Souhlasně jsem přikývla, ale poděkovat jsem měla spíš já.

Objetím se se mnou rozloučil.

Odemkla jsem dveře a vešla domů. Těžce jsem vydechla, odstrojila se, a pro zahřátí jsem si uvařila čaj. Horký nápoj v podzimním večeru byl tak příjemný. Z kuchyňské linky jsem vzala dnešní, ještě nečtené noviny, které jsem tam ráno líně pohodila. Rozložila jsem je a ještěže jsem hrnek s čajem neměla v ruce, protože jinak bych ho jistě upustila. Velkými písmeny na titulní straně stálo Moskevský masakr. Roztřásla se mi kolena a s nepříjemným pocitem jsem se dala do čtení. V článku stálo:

Moskevský masakr

Dne 15.11. v ranních hodinách otřásla hlavním městem Ruska tragická událost, při které přišlo o život několik vládních úředníků. Událost, místními už přezdívaná jako Moskevský masakr, se odehrála v budově parlamentu, na Rudém náměstí.

,,Na již tradiční schůzi, nejvýznamnějších hlav ruské vlády, se mělo tak, jako už každoročně prodiskutovávat nejnovější armádní opatření a ekonomická krize, která se zatím samotnému Rusku vyhýbá," řekl náměstek ruské vlády. Nicméně sešlost nabrala nečekaný spád, když do budovy vběhlo několik ozbrojených mužů, kteří okamžitě začali vraždit bez jakéhokoliv udání důvodu. „Schovala jsem se pod stůl a modlila se, abych to přežila. Nebyl čas někam utéct. Ti muži mluvili opravdu špatně rusky," vypověděla svědkyně této tragické události.

Sám prezident se prostřednictví svého tiskového mluvčího Dimitriho Peskova k tomuto aktu vyjádřil jen minimálně: „Jsme přesvědčeni o tom, že šlo o teroristický útok. Jde jim jen o pozornost a vyvolání zmatku. Pozůstalým samozřejmě vyjadřujeme nejhlubší soustrast. " Tak bezohledné vyjádření společnost nepřijala. Občané se s představou teroristického útoku nechtějí smířit a vzhledem k tomu, že se k činu ani žádná teroristická organizace nepřihlásila, se nezdá být tato teorie pravděpodobná. Padají i názory, že šlo o záměrné útoky za účelem vytvořit záminku k válce, než jen o snahu teroristů na sebe upozornit.

V čele útoku stál muž, kterého zúčastnění popisují s hrůzou. „Nešlo mu vidět do tváře. Byl to profesionální asasín..." promluvil jeden z přeživších. „Pohyboval se jako duch. Jak rychle se objevil, tak rychle zase zmizel." Potvrdil další z nich. „Stínem doprovázený došel až ke mně. Prosila jsem ho ať mě nezabíjí. ,Mám rodinu' žadonila jsem. A on mě kupodivu ušetřil." Vypověděla poněkud dramaticky další svědkyně Moskevského masakru.

Spekulace ohledně záhadného maskovaného zabijáka se zdají až neskutečné, avšak dle shodujících se výpovědí potvrzují jeho existenci. 

Kdo to je? A o co mu jde? To jsou otázky, které si v Rusku klade snad každý. Policie na něj i na zbytek jeho kumpánů vydala okamžitě zatykač, ale vzhledem k nedostatku stop bude jen velice těžké ho lapit. ,,Může být kdekoliv," říká ministr obrany.

Když jsem článek dočetla, celá jsem se chvěla. Mohl to být on? Byl to Bucky?