Ona - Jmenuje se Katherine Queen. Pracuje pro Hydru bez možnosti odchodu.
On - Jmenuje se James Barnes, voják z minulého století zajatý Hydrou, ke kterému se chovají skoro jako ke zvířeti.
Ona - Doktorka snažící se ho zachránit a ukázat mu toho mu...
Chtěla jsem odpovědět ,,Není za co", ale slova se mi nějak vytratila a já se nezmohla na nic víc, než na úsměv.
Ručníkem jsem mu rychle vysušila vlasy. Jemně zvlhlé prameny mu padaly do obličeje. Mlčky seděl a čekal, co udělám. Neodvažoval se promluvit. Chvíli jsem sbírala odvahu zeptat se ho, na to, co jsem měla v úmyslu ale nakonec jsem zdráhavě začala: „Ty sny – noční můry... o čem jsou?" Zhluboka se nadechl.
„Já..." řekl jen a dál mlčel. Pravděpodobně pro něj bylo těžké o tom mluvit a o sobě celkově. Hned jsem přerušila jeho snažení vylíčit mi, co se mu zdá tím, že jsem řekla: „Nemusíš o tom mluvit, pokud nechceš."
„Ne... vidím v nich sebe," promluvil po chvíli, „nacházím se ve výšce, pak z ní padám. Někdo na mě volá, mým jménem. Volá ,chyť se mě' ale to už se řítím dolů," líčil mi a přitom se zamyšleně díval do země. Nervózně jsem přešlápla a Bucky překvapivě pokračoval: „Při dopadu slyším, jak se mi lámou kosti. Cítím jen bolest a chlad. Všude je bílo." Trhl sebou.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Naskočila mi husí kůže, a to hlavně proto, že to nebyl jen sen ale vzpomínka, vzpomínka na to jak „zemřel". Měla bych mu to říct? Bála jsem se, že kdybych mu to řekla teď tak by se přede mnou uzavřel, to jsem si nemohla dovolit. Řeknu mu to, ale ne teď, rozhodla jsem se. Neměl by si to pamatovat, ale očividně se nedá zapomenout na všechno. Bucky mluvil dál: „Pak se ten sen mění. Před sebou vidím oběti svých misí, tváře beze jmen, které mě prosí o smilování. Slyším křik mužů, žen i dětí před tím než stisknu spoušť. Tak končí každý sen." Falešně se usmál, jakoby tím chtěl zmírnit ta děsivá slova, ale stejně věděl, že to ničemu nepomůže.
Uvědomila jsem si, že se mi třásly ruce a šokovaně jsem na něj hleděla. V hlavně se mi přehrávala jeho slova. V očích se mi leskly slzy. Bez přemýšlení jsem ho objala a slzy se mi naplno spustily z očí. Bucky strnul, nehýbal se. Zhluboka se nadechl a jeho kůže se napnula. Chvilková euforie mě přešla a já si uvědomila, co jsem to právě udělala. Rychle jsem se od něho chtěla odtáhnout, jenže Bucky mi nejistě položil dlaň na kříž a pomalu mě objal.
