On

~12~

"Johan mi psal, že mě máš pořád moc rád, ale že se semnou nechceš vidět... překvapil jsi mě."
"To že ti psal?!" Nechápal jsem.
"No napsal no..."
"Nikdy jsem nic takového neřekl! Ano, mám tě fakt moc rád, ale to ty víš, ale nikdy jsem neřekl že tě nechci vidět."
"Aha..."
"Nevěřím tomu že ti takhle lhal..."

Několik minut jsme si povídali o tom jak Johan lhal a mě už došla trpělivost. Celou dobu Zoë lhal a nechtěl abych se s ní opět začal kamarádit. Chtěl mě od ní odříznout.

***

"Musím s tím něco udělat... nechci aby takhle lhal. Začíná se zase chovat jako blbec." Zavrčel jsme.
"Odpusť mu to... nechci aby jste se rozešli. Určitě to už nikdy neudělá." Zoë se usmívala.
"Když já nevím..."
"Nemysli na to. Dáš si něco k pití?"
"Hele, už asi půjdu."
"Ještě chvíli zůstaň prosím." Řekla smutně a chytila mě za mikinu.
"Proč?" Zeptal jsem se.
"Tak dlouho jsme tě neviděla... nechci abych tě zas ztratila."
"Můžu se stavit třeba zítra..."
"Zůstaň. Prosím."

Rozhodl jsme se zůstat... při pohledu na ní jsme nemohl říct ne.

"Tak já ti donesu aspoň čaj." Řekl a odešla z pokoje.

^ZOË^
Vyšla jsem z pokoje a sešla dolů do kuchyně. Rodiče seděli u jídelního stolu a nevěřícně na mě koukali.
"Už jsi v pořádku?" Zeptala se Eli.
"Ano." Odvětila jsem nalila jsme fo konvice vodu.
"To jsem ráda." Usmála se a já pokračovala v přípravě čaje. "A Tom tu ještě zůstává?"
"Ano." Odvětila jsem opět stejným slovem.
"Jak se vlastně má?"
"Dobře... celkem. Jaký mu mám připravit čaj?"
"Ovocný."
"Ok."

Hotový čaj jsem odnesla nahoru do pokoje. Tom seděl zády ke dveřím. Koukal se z okna.

"Tady máš ten čaj." Řekla jsem a položila jsem ho na stůl.

^TOM^
Neodpovídal jsem a ona se posadila vedle mě.
"Na co koukáš?" Zeptala se.
"Přemýšlím."
"Nad čím?"
"Nad tím co jsem ti udělal."