On

~32~

To co se stalo... to co jsme dělali bylo tak... jak to říct. Bylo to prostě skvělý. Bylo to pro mě poprvé kdy jsem si to opravdu užil. A on... když jsem měl šanci mu na něj sáhnout...

Byl jsem z toho jako slov zbavený. Nedokázal jsem si to srovnat v hlavě.

Po tom všem jsme zůstali ležet nazí na gauči pod dekou. Začínal jsem přemýšlet nad tím, že mezi námi už asi něco bude, že po tom co se teď stalo už náš vzath bude mít vetší hloubku.

"Miluju tě." Řekl Dan.
"Já tebe taky."

Musím uznat že i na mě tohle bylo dost zvláštní. Tak brzy. No a co, bylo to úžasný! On je úžasný... nejůžsnější na světě.

***

"Je čaj jít na ten hokej." Oznámil jsem když už jsme asi půl hodiny leželi a líbali se na tom gauči.
"Mě se to tady líbí..." Zabručel.
"Já ti ale slíbil že tě to naučím, takže jdeme." Vstal jsem a ovázal jsem si kolem pasu mikinu abych nebyl úplně nahý a šel jsem se obléknout.

Vypravili jsme se ven během půl hodiny což bylo fajn.
"Tak... tady to je." Řekl jsem když jsme vystoupili z auta před stadionem. "Jsi připravenej?" Zachychotal jsme se.
"Jako nikdy!" Vykročil sebejistě směrem ke vchodu.

"Dobrý den, chtěli by jsme si zabruslit."
"Dobrý den, teď zrovna probýhá trénink, ale potom už tady nikdo až do půl třetí není. Tak kdyžtak můžete počkat na tribuně a nebo přijet za 45 minut."
"Tak mi se budeme koukat a pak si skočíme půjčit brusle... půjčujete i hokejky?"
"Jistě, pak se proto stavte. A mladý muži..."
"Ano?"
"Jste mi nějaký povědomí. Kendall?"
"Ano, to jsem já."
"Dlouho jsi tu nebyl."
"Já vím paní Jones. Já vím..." paní Jones tady na stadionu dělá už strašně slouho. Pamatuju si jí už z dob co jsem začal jezdit na bruslích.
"Jsem ráda že jsi zpět. Vašemu mužstvu moc chybíš."
"Jsem taky rád že vás vidím."

***

"Posadíme se až k ledu." Řekl jsme.

"KENDALL!" Zakřičel Chris a přibruslil k mantinelu. "Co tady děláš?!"
"Přišel jsem Dana naučit hokej, nevěděl jsem že máte trénink."
"Kámo, nechceš zase hrát?"
"Že to říkáš zrovna ty..." K hokeji jsem se nechtěl vrátit ani kvůli jemu. Co si našel tu holku začal se chovat jak totální debil a začal se povyšovat že je nejlepší, že může hrát v pohodě za mě... to se nakonec taky stalo.
"Sorry, už jsme se s ní rozešel. Všechno se vrátilo do starých kolejí... Hodně lidí mi říkalo že jsem se choval jak debil."
"Myslíš že řekneš sorry a budu v pohodě? Když sem potřeboval kámoše ani si po mě nevzdychnul."
"Šak máš Johanna. Myslel jsme, že s ní jsi kámoš."
"Už ne."
"Co pak se stalo?"
"CHRISI! S kým se tam bavíš?! Bež trénovat!" Křičel trenér a hned na to přibruslil k nám.

Dan tam jen postával někde za mnou. Nějak jsem se mu zapoměl věnovat.
"Tome!" Rozevřel náruč trenér a objal mě.
"Dobrý den trenére."
"Chlape, nechceš začít zase hrát? Od té doby co jsi odešel jsme nic nevyhráli..."
"Rád bych, ale nemám prachy."
"To by se nějak vymyslelo. Potřebujeme tě."
"Když já nevím trenére."
"Popřemýšlej o tom..."