On

~25~

Váhal jsem zda s ním mám jít nebo ne ale on mě začal prosit a to mě přesvedšilo že půjdu.
"No tak jo... já půjdu, ale jen pod jednou podmínkou." Řekl jsem.
"Tak povídej."
"Pustíš mi od nich nějaký písničky." Zasmál jsem se. "Vždyť je ani neznám."
"Poznáš, hned jak si dám něco k jídlu tak ti něco pustím."
"Mmm... Taky bych si něco dal."
"Tak ty už jsi konečně dostal chuť k jídlu jo?" Zasmál se a zvedl se z gauče.

***

Celý večer jsme si pouštěly písničky od té kapely a mě se začali celkem líbit.
"A tahle je moje nejoblíbenější, from the pinnacle to the pit." Vyskočil z gauče a začal napodobovat že hraje na kytaru. "You have the power.... You wear the crown. From the pinnacle, to the pit!" Začal zpívat a jelikož má ten zpěvak takový zajímaví hlas začal ho vtipným způsobem napodovat.
"Ježišmaria." Smál jsem se.

"Jojojo! Teď přichází moje část!" Vykřikl. "You are cast out from the heavens to the ground..." začal rukama naznačovat text písničky. "Blackened feathers falling down" usmíval se na mě, ale dál prožíval svůj zpěv.
"You are cast out from the heavens to the ground. Blackened feathers falling down
You will wear your independence like a crown" skočil ma gauča začal zase hrát na svou kytaru. Musel jsme se tomu smát. Vypadal u toho strašně komicky. Zvlášť to, jak to celé prožíval.

Když písnička skončila usedl celý vyčerpaný zpět na gauč.
"Tleskat nemusíš." Vydechl.
"Ach, pardon." Začal jsem tleskat jako nějaký vznešený člen královské rodiny.
"ty seš vůl." Strčil do mě a pustil další písničku. Jmenovala se he is. Je to asi jediná pomalá písnička co jsme za tu dobu poslouchali.

Dan u ní odpočíval a užilval si její rytmus.
"Ah, tahle je strašně krásná."
"To jo... Ty jsi satanista?" Zeptal jsem se jelikož texty té kapely byli hodně zaměřené na Satana.
"Vypadám na to?" Zasmál se.
"Nevypadáš, proto se ptám."
"Nejsem." Usmál se. "Půjdu zkontrolovat telefon, zdálo se mi že jsem ho slyšel zvonit." Změnil téma a zvedl se.

Najednou jsem se zase začal bát jeho reakce na tu hlasovou zprávu. Ztlumil jsme televizi abych slyšel co říká, ale jelikož mu nebylo dobře rozumět šel jsem si stoupnout ke kuchyni.

"Čau Tobi. Co jsi chtěl?......No, my jdeme zítra na Ghost..... No já a Tom...... Jo, ten mlaďoch v mojí postely....... Nech toho! Takhle o něm nemluv! Ani nevíš kdo to je!......... já nebudu v klidu když o někom koho mám rád mluvíš takhle!......... nechci se s tebou sejít...... dokud se neuklidníš ani mi nevolej, čau." Hned jak řekl čau utíkal jsem zpět na gauč a dal jsem televizi znovu nahlas.

"Tak kdo volal?" Zeptal jsme se hned jak se vrátil do obýváku.
"Můj ex."
"Co chtěl?"
"Chce se semnou sejít."
"A?"
"Ale já s ním ne."
"Proč ne?" Dělal jsme jako bych nic nevěděl.
"Hnusně o tobě mluví a tak celkově nemám potřebu s ním mluvit po tom jak se chová."
"Aha, proč ti vadí to jak o mě mluví?"
"Protože tě nezná a i přes o tobě mluví špatně."
"Já fakt nevím jak to že mě máš tak rád."
"Prostě mám."
"Furt mi neleze do hlavy co vlastně dělám u tebe doma."
"Dej tomu ještě nějaký čas a pak to pochopíš." Usmál se.