Inside the book [PROBÍHÁ ÚPRAVA]

1.kapitola

Po chodbě se rozléhaly rychlé kroky. Mířily ke schodišti,které bylo už jen pár metrů daleko a osůbka je seběla jako nic. Poté se vydala hned ke dveřím. Otevřela je a z venčí jí ovanul teplý letní vítr. Dívka si prohrábla své dlouhé hnědé vlasy a pokračovala dál domů. Dnes ve škole skončili o něco dřív, kvůli vysvědčení. Ona to své držela pevně v ruce, v deskách zelené barvy. Přes rameno měla jen malou kabelku ve které byli uloženy její věci, které nutně potřebovala. Jako třeba penál, voda a klíče. Po chodníku došla až k přechodu. Ten spěšně přeběhla a vydala se dál směrem k domovu. Neměla to daleko. Už jen pár metrů a stála před domem kde bydlela. Vyndala z kabelky klíče kterými odemkla. Otevřela dřevěné dveře a pomalu vešla dovnitř. Pak je znovu zavřela.

Sundala si boty a vydala se nahoru po schodech kudy chtěla jít rovnou do svého pokoje. ,,Sáro? Jsi to ty?" zavolala na ní její nevlastní matka. ,,ano!" odpověděla Sára a pokračovala do pokoje. Sára byla adoptovaná a vůbec netušila kdo jsou její praví rodiče a kde se narodila. Prý jí její pravá matka nechala ležet u silnice. Tam malou Sáru našli a dali do dětského domova kde si ji převzali do péče její nynější rodiče. Pan a paní Cutlerovi kteří se o ní starali už od malinka kdy byla ještě nemluvně. Když vešla do svého pokoje převlékla se a hodila sebou na postel. Měla na sobě černé uplé kalhoty a tryčko zelené barvy s dlouhými, volnými rukávy. Chvíli jen tak ležela ale pak se začala nudit. Posadila se a přešla ke svému psacímu stolku u kterého bylo i okno.

Podívala se ven a okamžikě vyrazila jako střela ze dveří svého pokoje. Seběhla schody, sebrala jedno jablko z ovocné mísy která byla na stolku vedle schodů. ,,jdu ven!" zavolala přes celý byt aby jí všichni přítomní slyšeli a výběhla ven ze dveří. Po chvíli chůze došla až k branám městského parku, do kterého si chodila odpočinout. Vešla a ocitla se ve velké, nádherné zahradě. Šla pořát hloubjeji a hloubjeji do parku až našla svou oblíbenou lavičku, na které vždycky přemýšlela o smyslu života a nebo si četla Tolkienovu tvorbu. Ze všech obyvatel Středozemě měla samozřejmě nejraději elfy. V jejich historii i jazyce byla dosti zběhlá a věděla o nich první poslední.

Lavička však nebyla prazdná jako obvykle. Někdo na ní jen tak seděl a četl knihu. Sára si nejistě sedla vedle oné osoby. Jen tak koutkem oka nahlédla do knihy ale zase honem pohledem ucukla. Osoba se postavila a se rozešla pryč. Knihu ale zapoměl ležet na lavičce, Sára si toho okamžikě všimla. Vzala knížku a rozběhla se za tím tajemným čtenářem. ,,počkejte! Nechal jste si tady tu knihu!" zakřičela ale on ji už neslyšel, nebo to alespoň předstíral a zahnul za roh. Sára za ním běžela dál ale když doběhla za onen roh nikdo tam nebyl. Vrátila se tedy na svou lavičku a začala si prohlížet obal knihy. Měla koženou vazbu a zlatým písmem do ní byly vyryty trpasličí runy které bohužel Sára přečíst neuměla. Malými písmenky po nimi však byl podepsán autor. John Ronald Reuel Tolkien. Dívka jí bez váhání otevřela ale to ještě nevěděla co se stane. Kniha z nenadání začala zářit a mírně se klepat. Sára na to jen nevěřícně koukala. Najednou jí to začalo táhnou dovnitř a ona se ani nesnažila bránit, prostě se nechala vtáhnout do knihy. Najednou se v dálce pod ní začala objevovat zem a ona padala pořád rychleji a rychleji. Prudce zavřela oční víčka. Divoce sebou zmítala ve vzduchu a kričela na celé kolo. Po nějaké době s žuchnutím dopadla na zem. Když se zvedla a vyhrabala z křoví, do kterého přistála, rozhlédla se kolem sebe. Byla v nějakém lese který jí byl dosti povědomý.

Takže ...vážení a milí čtenáři, výtejte zpět u mého dávného, lehce upraveného výtvoru "inside the book" 😃

předem upozornuji, že nevím jak dlouho bude trvat než přepíšu zbytek kapitol (mám přepsaných asi 5😅) ale teď k tomu proč jsem se vlastně vrátila k tak příšernému příběhu a snažím se ho nějak zrekonstruovat!

Odpoveď je dost jednoduchá! Podnětem nejprve byly hatey od některých čtenářů (nechci jmenovat), i když hate je možná nesprávné slovo😐 dobře tak tedy komentáře který mě totálně sr...štvaly (nebudeme sprostí) protože mi vytíkaly způsob mého psaní? Ne?
Fajn...prostě komentáře které mě donutili se zamyslet nad tím jak píšu. Lepší? Sama se přiznám, bylo to příšerně napsaný a hlavně byla špatná a nedostačující předloha😜 a za další mě k tomu donutila má drahá mladší sestra, které se příběh líbil i přes jeho nedostatky. Moc jí za to děkuju!😊
Erunamty

A ano u každé části vás budu otravovat s anime gify😁
Uvidíme se u další kapitoly!😆