Inside the book [PROBÍHÁ ÚPRAVA]

4.kapitola

Když se Aranel ráno probudila zrovna svítalo. Slunce oslňovalo svou oranžovou září, která pronikala do všech koutů pokoje. Elfka se s bručením vyhrabala z postele a šla se podívat k oknu. Slunce jí na moment oslepilo a tak si musela dát ruku před oči.

Když k němu pomalu došla, unaveně se rozvalila na parapetu a sledovala východ slunce. Výhled jí však po chvíli zastoupil velký mrak. Zastínil slunce a způsobyl že do pokoje přestalo proudit hřejivé světlo. Dívka něco potichu zaklela a zvedla se od okna. Přešla znovu k postely na kterou si sedla. Dala ospale hlavu do dlaní, zavřela oči a klimbala.

Byla hrozně unavená i když na její vkus nešla spát až tak pozdě. Byla unavená hlavně proto, že se jí nezdál moc pěkný sen a tak nespala. Nemohla si ale nijak vysvětlit co mohl sen znamenat. Instinktivně hmátla na noční stolek pro telefon, ten tam však nenašla.

Znovu zaklela. Úplně zapoměla na to, že už není doma, tudíž žádný telefon, wifi ani internet aby si mohla sen vyložit pomocí snáře. Po asi 15 minutách sezení na posteli se odhodlala převléct si šaty, jež měla uloženy ve skříni naproti jejímu loži.

Navlékla je na sebe a vydala se pomalou chůzí do koupelny, tam si opláchla obličej. Při doteku studené vody se otřásla. Pohlédla na sebe do zrcadla, chvíli se prohlížela, pak popadla hřeben ležící na okraji umyvadla a začala pročesávat své dlouhé vlasy.

Když skončila, vykročila směrem ke dveřím a opustila koupelnu. ,,co to máš na sobě?!" ozval se Alassëin udivený hlas. Aranel se otočila na přítelkyni s nechápavým výrazem. ,,ty jsi se asi hodně praštila při tom pádu. Jedete na výpravu a ty vypadáš jako Lorienská princezna" zkřížila ruce na prsou nově příchozí.

,,a co mám tedy dělat?" zeptala se s úšklebkem Aranel. ,,ehm vím, že se to nesmí, ale vzala jsem velitelce stráží z pokoje oblečení" šeptala Alassëa a podala jí složenou hromádku látky.

,,děkuju ti" usmála se Aranel. ,,obleč si to, ale ať tě nikdo nevidí. Nejlepší by bylo kdyby sis na vrch vzala plášť" zamyslela se černovlasá elfka. ,,podívám se do skříně" řekla Aranel. Otevřela velké dřevěné dveře od skříně a prohrabávala se šaty, které v ní byly uloženy.

Když hrabala už moc dlouho ztratila Alassëa trpělivost a zkonstatovala, že jí dá svůj. ,,až se vrátíte tak mi ho přineseš" řekla s úsměvem a vydala se pro plášť. Aranel si zatím sedla na postel a čekala.

Asi po čtvrt hodině se ozvalo klepání na dveře. Aranel se zvedla a došla ke dveřím které otevřela. Za nimi stál Legolas. ,,co potřebuješ?" zeptala se a měřila si elfa svým pohledem.

,,přišel jsem ti oznámit, že za chvíli vyrážíme do Imladris. Prosím aby ses dostavila za pět minut před hlavní branou" řekl s úsměvem a odešel. Aranel jen tak stála ve dveřích a civěla do prázdna. Líbilo se jí jak byl milý a usmíval se na ni. Poté se také jen usmála, zavřela dveře od pokoje a spěšně se převlékla do oblečení, jež jí přinesla Alassëa.

Hahaha pamatujete jak jsem říkala, že si Aranel nebude pamatovat nic pro zápletku?

Ne, že bych to chtěla měnit, but já tu zápletku zapoměla >.<
Opravdu tohle se může stát jen
mě xD

Jinak jsem ještě minulý týden umírala doma s chřipkou, ale už sem zas ve škole. Ošklivé místeško plné nepřátel -.-