Z našich srdcí

Šedá a zlatá

Dokážeš si představit svět bez kouzel?...

V CiArském hradě to vonělo čerstvým cukrovím. Ouška přijela až z Tayeru, aby Thaesia mohla upéct své, všude oslavované, kulinářské dílo. Její sušenky.

Princezna seděla na posteli, v ložnici svých rodičů. "Už budu skoro dospělá..." zašeptala a vzhlédla od talířku, přeplněného sušenkami, ke lvu, který pozoroval jejich zemi z okna místnosti. Jakmile zaregistroval, že mluví, otočil se na ní.

"Nechtěj vyrůst," řekl ji. Mluvil k ní upřímně a bez zbytečných obalů kolem. "Dětství je úžasné."

"Kouzla jsou úžasná," mňoukla a on se na ní otočil.

"Nemohu to udělat. Už jsme se o tom bavili..." došel až k ní. Nechtěl být zlý, ale v tomhle museli mít jasno.

"Ale nabízel jsi mi to," oponovala mu s úsměvem.

"Ano," přikývnul. "Ale změnil jsem názor."

"Měla jsem sen..." pověděla mu tiše po chvilce mlčení jich obou. Mravču, svého milovaného plyšáka, si přitom tiskla k hrudníku.

"Hmm?" nastražil ouška její posluchatel.

"Já myslím, že ho znáš."

"Já sice umím kouzlit, princezno, ale nejsem jasnovidec," zasmál se.

"Čtyři ouška, čumáčky a ocásky. Chundelatá tělíčka a chmýříčka," zamumlala.

"Chmýříčka?"

"Malá peříčka," usmála se na něj. Její ochránce právě teď něco pochopil.

"Jsi kouzelná..."

Královská dcera se nad tím 'kouzelná' zamyslela: "Dokážeš si představit život bez kouzel?" podívala se na něj a její hnědé oči přitom vyzařovaly nedočkavostí. Toužila znát jeho odpověď, toužila znát vše kolem něj. Jeho myšlenky, názory i city.

"Nedokážu si představit život bez Tebe..." zašeptal, když se jejich čumáčky setkaly.

Šedá a zlatá...