Z našich srdcí

Dotek minulosti

Trooošičku mimo téma. :3 Avšak moc to pro mne znamená. Je to tedy z mého srdce. ^___^

_____________

Vzpomínám si na to, jakoby to bylo včera. Další společné odpoledne. Jedno z těch, na které jsem se doposud ve svém životě těšila nejvíce.

Přišla jsem ke svým klávesám a zmateně hleděla na všechny ty čudlíky, které onen kouzelný hudební nástroj nabízel. Bála jsem se, ano. Měla jsem strach, že cosi pokazím, že se mi nepovede zahrát správný akord, že zmáčknu špatnou klávesu... Tyto obavy byly zbytečné, ale přesto ve mně neustále přetrvávaly. Co se mohlo stát? Udělala bych chybu, no a? Ne, nemožné. Nesmím. Ne před někým, kdo byl v mých očích tak dokonalý.

Nešlo mi to. Jako vždy. Možná jsem k sobě byla až příliš kritická, když za mnou stál ten, který dokázal hrát snad na všechny hudební nástroje světa. A tak krásně. Moje kamarádka nelhala, když mi o něm tehdy vyprávěla.

Nedařilo se mi, ale on byl však trpělivý.

Naklonil se ke mně. Netušila jsem, co chce udělat a tak jsem jen nervózně přešlápla na místě. Zvednul své tlapky a položil je na ty moje. Řekl mi, že mě povede. Zprvu jsem vůbec netušila, jak tohle může fungovat, ale za malou chvilku už se z kláves ozývaly tóny, které dávaly smysl a proplétaly se do sebe tak, že vytvořily krásnou melodii. Skoro, jako by hrál on sám.

Usmívala jsem se. Tak moc jsem se na něj chtěla otočit, ale bála jsem se, že by mě pustil. Nedokázala jsem si představit, že by tohle mělo skončit. Užívala jsem si momenty, kdy jsem na sobě cítila šedé pacičky, černou hřívu na svém krku a jeho bradu s vousky na mém rameni, kterou mě lehce hladil.

V tu dobu si ani nemohl představit, co všechno pro mě tyto okamžiky znamenaly, jaký mě polil krásný pocit bezchybnosti, krásy a lásky... Cítila jsem jistotu, bezmeznou víru a oporu v někoho, kdo ani netušil, jak dlouho už ho miluji.

Teď za ním stojím já. Objímám ho předníma packama kolem pasu a nedovoluji si ani zawrnět. Položím čumáček do jeho husté, vlnité hřívy a poslouchám. Vybízí mne, abych si zahrála s ním, ale já nemůžu.

Jeho hudba je pro mne tak dokonalá a když hraju já... Je to, jako by srovnávali lvíče a světoznámého umělce.

Tak se jenom tisknu ke svému talentovanému lvovi, zatímco pozoruji jeho tlapky, pohybující se hbitě po černobílých klávesách s císařskou ladností.

A přitom všem vzpomínám na to, jak krásné byly naše začátky.