Z našich srdcí

To, co ví jen on

Vím, že mnozí jste už tento obrázek viděli na mém deviantartu. Ale dám ho i sem, protože ten text je svým způsobem také povídka. Sice se netýká úplně CiAru, ale reálného života, ale je to o snu jedné lvice.
Tak, snad mi to prominete.

~

Pro každého znamenají Vánoce něco jiného. Každý ale ví, že je to čas kouzel a snů, které se plní, pokud v to věříme a byli jsme celí rok hodní. „Možná, že to jsou jen pohádky pro lvíčátka," pomyslela si zlatá lvice, když se blížil den 24. prosince. „Ale když na to věří malé děti, musí to mít opravdu velkou moc. Co když se sny na Vánoce skutečně plní?" zamyslela se a zaposlouchala do koled, které hrály z ulice. Přesunula se k oknu, které otevřela a s našpicovanýma ušima poslouchala ty venkovní symfonie. V tu chvíli se v jejím srdci při pohledu na oblohu, posetou hvězdami, a poslechu líbivé hudby probudilo její největší a nejtajnější přání, o kterém věděla na světě jen jedna duše. Najednou si moc přála, aby se ten sen uskutečnil. Založila packy k sobě, když jí jedna ze sněhových vloček spadla na čumáček, a pomalu na něm tála. Zašeptala ji své tayemství a oči znovu otevřela.

Byl právě štědrý večer, o mnoho dní a měsíců později od toho okamžiku. Všem hodným mláďátkům přinesl Ježíšek něco hezkého, podle toho, co si malí přáli. A i jí se její tužby splnily.

Zlatá lvice ležela na zemi, na měkkém koberci. Po domě voněla skořice a pečené cukroví, které bylo přichystané na stole, při svitu adventního věnce. Za sebou měla veliký nazdobený strom. Ano, i ona byla obdařena.
Ohlédla se za sebe a spatřila toho, bez kterého by nic z toho nebylo možné. Svého milovaného lva. Její šedíčko, které ji dalo dar ze všech největší.
Pousmála se, když viděla, že část z něj drží ve svých šikovných packách. Večer jim jako každý rok zahraje na klavír a společně si zazpívají. Bubny pro dnešek vynechají, i když... oni je mají moc rádi.
Oni? Ano, čteš dobře. Oni. Jak už jsem napsala, ta lvice také dostala dárek. A ne jen jeden.

Bylo jich celkem sedm. Sedm malých dárečků, které ukrývala uvnitř sebe a nakonec statečně přivedla na svět. Všechny postupně.
Darováním života její péče neskončila. Byla teď jejich zlatou stuhou, měkkou mašličkou, co je obepínala a chránila tak před zlem. Milovala je.
Byly pro ni uzlíčky lásky, společného soužití, tolerance, důvěry a odhodlání. Pohladila si bříško a ucítila jemné kopnutí.

Další dva dárečky už brzy přidá pod vánoční stromeček...

Tak se kreslí sny.