O 7 let dříve
Ten den, když jsem šel ze zábavy se svou přítelkyní a zemřela mi v náručí, nikdy nezapomenu. Bylo nám tehdy patnáct a byla to moje první láska, kterou jsem potkal. Po pohřbu jsem to zvládal těžce, řezal jsem se každou chvilku, abych cítil jinou bolest něž tu uvnitř sebe, potřeboval jsem, aby to ze mě vyteklo a jediný způsob byl ten, že jsem si vzal krásný chladný nůž a prořízl jsem si kůži, koukal jsem se na to, jak krev teče ven z mého těla. O rok později se stalo to, že mi znásilnili matku, která skončila v blázinci. Otec zemřel chvilku potom, co matka zešílela, jelikož to nezvládal se starat o ni ani o nás. Mám sestru (Lilien), kterou mám nejradši ze všech.V té době jí bylo deset a mně sedmnáct a zařekl jsem se, že jí nikdo nikdy neublíží. Od té doby jsem přestal chodit do školy a začal jsem se starat o sestru. Měl jsem v sobě zlost a smutek, jelikož to bylo těžké a bolestivé období. Teď je mi dvaadvacet a jmenuji se Edvard, celou tu dobu jsem se snažil přežít, učil jsem se všelijaké způsoby boje, jak zblízka tak z dálky a ovládám mistrně boj s noži. Dlouhou dobu jsem se zbavoval lidí, kteří byli špatní, lidí, kteří ničili lidem životy různými sračkami, až po lidi kteří zabíjeli. Vždy pracuji, když je Lili doma a už spinká, já se mezitím dostanu potichu pryč z domu a zabijím všelijaké grázli. Ale teď do mého města přišla nějaká organizace, které se musím zbavit, jelikož ničí mé město. Ztrácí se lidé, děti a já nevím co mám dělat. Zabijím každou noc, ale zdá se mi, že jich je víc a víc.
Přeji krásný den, zkouším napsat povídku. Doufám, že se vám bude líbit.
