2.Realita

159 18 12
                                    

 


               Věnováno -Vistl-

Jsi úžasná a děkuji za to, že jsi mě přesvědčila, abych něco zkusil napsat. Díky tobě jsem našel další věc, co mě baví. :)

Ráno se probudím a koukám na budík, je půl sedmé ráno a já vstávam. Jdu vzbudit Lili, která ještě krásně spinká.Je tak roztomilá a nevinná, že tam tak chvilku stojím a přemýšlím nad tím, jaké by to bylo, kdyby mohla vyrůstat v jiném světě, v lepším světě a s úplnnou rodinou.Jdu pomalinku k ní, pohladím ji po vlasech a pošeptám ji, že je čas vstávat. Ona si něco zabrumlá a s úsměvem vstane.Mezitím, než si udělá vše potřebné, jdu připravovat snídani.Když přijde zezadu ke mě a obejme mě, tak se uměji. Pak přichází náš obvyklý rozhovor.

: Dobré ráno Lili, jak pak jsi se vyspala na první den do školy?                                                                 Lili: Dobré ráno bráško, do školy se mi nechce, ale musím tam. Bojím se že mě spolužáci nebudou brát takovou, jaká jsem. Mám z toho strach.                                                                                                        Já: Lili neboj se, vše dopadne dobře, jseš chytrá a milá.Uvidíš sama, lidé si tě oblíbí, nemáš se čeho bát. A kdyby něco, tak můžeš kdykoliv volat, ano?                                                                                                Lili: Dobře, kdyby něco já zavolám. Ale počítej s tím, že nemusíš čekat dlouho.:)                                   Já: Lili,už by ses měla jít připravit, aby jsi nepřišla hned první den pozdě, ano? Tak upaluj nahoru.

Mezitím než Lili odešla, tak jsem sklidil ze stolu snídani, umyl nádobí a připravil se na cestu.Lili vyšla z pokoje připravená a nasedli jsme do auta.Když jsme dojeli před školu, tak jsem dal Lili nějaké peníze a rozloučil jsem se s ní. Už jsem byl na cestě zpátky domů když mi volala Lili.

Já: Halo? Co se děje!                                                                                                                                                 Lili: Nic jen jsem zkoušela, jestli mi to zvedneš jak jsi říkal. :)                                                                            Já: A to je vše?                                                                                                                                                              Lili: Jo je, tak zatím čau uvidíme se doma.

Když ukončila hovor, tak jsem se zasmál. Přijel jsem domů a dal auto před garáž.Šel jsem do pokoje a kouknul se na laptop, když jsem se koukal na zpravy ve městě.Zhrozil jsem se ,jen co jsem uviděl titulek.

Ztracení lidé

Z večera na dnešek se ztratilo 10 lidí a dalších pět se našlo, ale byli to lidé, kteří se ztratili před měsícem. Našli jejich zohavená těla posetá různými fleky po celém těle, jejich těla byla pořezaná a polámaná.

Nic Není Jak vypadáKde žijí příběhy. Začni objevovat