Naděje zabíjí

172 8 0
                                    

Je už noc. Čekám jestli napíše. Proč?? Sama nevím, vím jen to že mi nenapíše. V tomhle ho chápu. Včera jsem na něj hnusně vyjela a řekla jsem mu že je blbec kterému nedochází že je zbytečné milovat a snažit se o někoho, o kom víte že o vás nestojí. Všechno tohle jsem mu řekla protože už jsem nesnesla jak pořád mluví jen o ní. Pořád jen ona. Vždyť ona o něj vůbec nemá zájem. Ale on si toho vůbec nevšímá, je to jako by žil jen pro ni. Nenávidím fakt že ji miluje a ještě vic nenávidím fakt, že já miluji jeho.

Je už půl třetí ráno, a on je stále online. Zajímalo by mě co dělá. Možná si s ní píše, tedy přesněji řečeno on jí píše, a ona ho nejspíš ignoruje a píše si s nějakým jiným klukem. Asi se ptáte jak to všechno vím. Vím to protože ona je má nejlepší kamarádka, Alex. Říká o Maxovi že je psychopat,že to nemá v hlavě v pořádku že je to zakomplexovanej pitomec. Možná je to pravda. Já si ale myslím že ji prostě jen beznadějně miluje. Snaží se o ní už čtyři roky. Ničí mě když vím že si kvůli ní ubližuje a že svůj žal utápí v pití. Vždy když je na tom špatně, tak mi napíše a já se ho snažím utěšit. Vím však že je to zbytečné, ať udělám cokoliv, jemu může pomoct jen ona.

Přemýšlím že si pustím nějaký romantický film se šťastným koncem. Mám ráda takové romantické filmy, vždycky když skončí mám pocit že se ten happyend může stát i mně. Že také můž najít úžasného kluka který mě bude milovat a udělá pro mě všechno co mi na očích uvidí. Vím že je to jen hloupý pocit, ale je to pro mě něco jako naděje. Maják v širém moři beznaděje. 

 Hypnotizuju monitor počítače a bezmyšlenkovitě projiždim jednotlivé filmy. Nakonec se rozhodnu že půjdu spát. Koneckonců je už dost dlouho a zítra je pondělí. Začátek  dalšího týdne plného falešných úsměvů, falešných lidí a falešných citů. Naposledy zkontroluju mobil jestli mi nenapsal.  Samozřejmě že mi nenapsal. A tak vypnu počítač a lehnu si.

Nemůžu usnout a tak jen tupě zírám na malé svítící hvězdičky které na strop nalepila mamka když jsem byla malá. Pár už jich spadlo, takže tam zůstaly jen kousky lepidla. Už zavirám oči, když mi začne zvonit mobil. Jako vyzvánění mám písničku waiting for love od Aviciho. Je to krásná písnička. Zašátrám po mobilu a podívám se kdo volá takhle pozdě v noci. Je to Alex, určité mi chce říct že se seznámila s nějakým super úžasným klukem, a jak je strašně fajn. A tak mobil nechám zvonit dokud nepřestane. Mám Alex ráda, opravdu hodně, je pro mě něco jako sestra. Přejí jí všechny ty fajn kluky se kterýmy si píše, ale když mi o nich vypráví, tak uvnitř žárlim, protože o mě žádný kluk ani nezavadí. A myšlenkami se zase vracím k Maxovi. Představuji si jaké by to bylo kdyby miloval mě, a ne Alex. Je to krásná představa.

A s touhle představou usínám.



Můj život??Kde žijí příběhy. Začni objevovat