Můj život??

Pláč

Přemýšlím co mám dělat. Max už mě viděl, jde ke mě. Mává na mě a usmívá se, vypadá to, že má dobrou náladu. Nevím co mám dělat, nechci se s ním bavit. Chvíli uvažuju nad tím že prostě uteču. Tenhle nápad ale hned zamítnu. Bylo by to dětinské. 

Takže mu taky zamávám a nasadim úsměv. ,,Ahoj" pozdraví mě, když ke mně dojde. ,,Čau"odpovim a doufám že tenhle rozhovor brzy skončí. Jsem na něj naštvaná a zároveň jsem strašně smutná. ,,Jak se máš?" Max vypadá že se chce bavit. ,,Ehm, dobře. Co ty?" Zeptám se. Jsou to jen hloupé zdvořilostní fráze. ,,Celkem fajn, rozhodl jsem se jít se projít." ,,Eh...jo to je fajn. Já jdu z hodiny klavíru, už je dost hodin, budu muset domů" Chci tenhle rozhovor rychle ukončit. ,,Počkej Zoey. Jak jsi se včera měla, co jsi dělala?" Nechápu, proč se zrovna dneska chce bavit. Nevím co mu na to mám říct. Mám mu snad říct že jsem byla v bazénu a viděla jsem jak tam líbá nějakou holku? Ne, to nepřipadá v úvahu. Vůbec na to nechci myslet, natož se o tom bavit. ,,Nic, byla jsem doma a koukala na filmy." Zalžu.Je to, to nejlepší co mě v té chvíli napadne. ,,Aha, to muselo bejt fajn. No, já jsem byl taky doma a nudil jsem se." Nevěřím svým uším. Lže mi. A vypadá to že se mi nehodlá říct že má holku. Dost mě to mrzí, vždycky jsme si říkali úplně všechno. A najednou si začnu uvědomovat že jsme se od sebe vzdálili. Už si neříkáme všechno, nevidáme se už tolik jako dřív a on si našel holku. Hodně věci se změnilo, včetně nás samotných. Nechápu proč mi to nedošlo dřív. Z očí mi najednou začnou téct slzy, snažím se je zadržet, ale nejde to pláču a pláču. Pláču nad tím že ho miluju, a nad tím, že má holku kterou miluje. Pláču nad tím, že už nejsme přátelé jako jsme bývali. Jsem jako v transu, jen pláču a slzy mi stékají po tváři. Nedokázu je zadržet. 

Zvednu oči a všimnu si že mě Max objímá, ani jsem si toho nevšimla. A až teď slyším jak se mě ptá co se mi stalo. Nedokážu mu na to odpovědět, nemůžu mu říct že vím že má holku a ničí mě to. Nedokážu mu říct  že ho miluju. Už nevydržim být v jeho objetí,jako bych se v něm dusila. Vysmeknu se mu a utikam pryč, pryč, pryč... Co nejdál od něj, co nejdál od bolesti kterou mi působí. Ještě slyším jak za mnou volá. Ale já jen běžím, ani nevím kam.