Můj život??

Ráno

Zamžourám a otevřu oči. Do obýváku už okny pronikly první sluneční paprsky tohoto dne. Kouknu se na hodiny, je půl deváté. Pak si vzpomenu na včerejšek a Maxe,zahřeje mě to u srdce. Ke konci filmu jsem mu usnula na rameni. Teď ho tu, ale nevidím takže asi odešel poté co jsem usnula. A najednou si všimnu malého vzkazu na stole. Vezmu ho a začnu číst:

Milá Zoye, moc děkuji za krásný večer. Úplně jsem zapomněl jak příjemné jsou s tebou stravené večery. Zároveň mi to připomnělo už dávno stracené časy, kdy jsme po večerech všichni  tři koukali na filmy a smáli jsme se spolu. Každopádně, někdy bych si to chtěl zopakovat. Ještě jednou ti za vše děkuji.                                                                                                                                                               Max                                         

Všimnu si že se nevědomky usmivám. Mám ho opravdu ráda, a budu tu pro něj navždy. I když už to nebude potřeba.

Zajdu si do kuchyně pro něco k snídani. Jako vždy si vezmu jogurt a müsli, sednu si do obýváku a automaticky zapnu televizi. Automaticky přepínán kanály. Začnu přemýšlet co budu dělat. Dneska se nejde do školy, protože je státní svátek. To znamená že si můžu den pořádně užít. Takže uvažuju že nápišu Alex jestli nepůjdem plavat. Tenhle nápad ale po chvíli zamítnu jelikož mi dojde že Alex bude někde s Lucasem. A já je nechci otravovat. Takže se rozhodnu že si půjdu zaplavat sama. A tohle je moje představa dobře stráveného dne. Nejsem typ člověka který by chodil na párty a podobně. A to taky z toho důvodu že mě na žádné takové akce nezvou.

Vzbudim Finnicka a řeknu mu že si jdu na hoďku zaplavat na plovárnu. Naší by měli přijet asi za dvě hodiny, takže se mezitím i stihnu včas vratit. Finnick jen kývne na souhlas a zase usne. A tak si sbalim věci, pro jistotu napíšu mamě vzkaz že jsem si jela zaplavat. Sednu na kolo a vyrázim.

Venku je krásně, svítí slunce a ptáci zpívají. Mám ráda takové dny, člověk má hned lepší náladu. Jedu přes město a vidím tři malé dětí, jak se cákají před kašnou.  Jsou to dva kluci a jedna dívka. Nemůže jim být více než deset. Vypadá to, že se baví a užívají si to. Najednou mi začíná být smutno. I my tři jsme si takhle hrávali. A slibovali jsme si že zůstaneme navždy přáteli. Pak se, ale vše změnilo a já přestala věřit lidem a jejich slibům.

Jedu dál, už jsem skoro u bazénu. A snažím získat zpátky svou téměř ztracenou dobrou náladu.