Můj život??

Láska

Vycházím ze školní brány a přemýšlím proč nebyl Max ve škole. Chvíli uvažuju nad tím že mu napíšu, ale tuto myšlenku hned zaplaším.Nesnesla bych kdyby mi zase začal psát o tom jak je Alex úžasná a jak moc ji miluje. Dneska mi Alex řekla o novém klukovi kterého poznala. Podle jejího popisu je to další užasný kluk, který o ní má zájem. Jmenuje se Lukas a je mu devatenáct.  Je kapitán fotbalového týmu. Alex o něm říká  že je naprosto dokonalý, vtipný, milý a spoustu dalších superlativ. Po škole mi ho představila. Nemůžu popřít že má charisma a je i pěkný. Ale vsadím se že to bude jeden z těch kluků kteří můžou mít jakou holku chtějí a moc dobře to ví.

Takové kluky bohužel dobře znám. Půl roku zpátky jsem s jedním takovým chodila, jmenoval se Josh. Potkala jsem ho na Vánočních trzích, když jsem do něj nechtěně vrazila a vylila na něj svůj horký svařák. Nejdřív mi začal nadávat, ale nakonec jsme skončili v kavárně, vyměnili si čísla a začali si psát. Bylo to pořádné klišé. Stali se z nás přátelé. Často za mnou jezdil, chodili jsme spolu na procházky, do kina, do restaurací a podobně. A nakonec jsme spolu asi po dvou měsícich přátelství začali chodit. Byl ke mě hodný, milý, pozorný,byl zkrátka úžasný. Nechápala jsem to, byl krásný chytrý a sportovec. Mohl mít každou holku kterou chtěl, ale on chtěl mě. Teda, alespoň jsem si to myslela.

Pamatuju si to jako by se mi to stalo včera. Psali jsme si a já poznala že se něco děje. Když jsem mu napsala ze milují, vždy stočil téma k něčemu jinému. Zeptala jsem se ho co se děje. Napsal mi že potkal jednu holku, že ji má opravdu rád a že bychom se my dva měli rozejít. Vzpomínám si jak jsem proplakala celou noc. Nikdy už jsem mu nenapsala, a on mne taky ne. Od té doby už takovým klukům nevěřím. Ale Max je jiný, on miluje celým svým srdcem. Bohužel, ne mě. Miluje Alex která mu jasně dává najevo že ona jeho lásku neopětuje. Asi jí trochu chápu, přece jen jí ublížil. Jemu je to ale jedno, prostě ji miluje. 

Do sluchátek mi nahlas hraje Waiting for love od Aviciho. Je to písnička s happyendem, líbí se mi. Jsem už skoro doma když vidím na protější straně silnice Maxe... Volám na něj, ale on mě vůbec neslyší. Rozběhnu se k němu. Vypadá dost hrozně v obličeji má prázdný výraz. ,,Ahoj'' pozdravim ho. ,,Čau'' jeho hlas zní hrozně. ,,Co se stalo? Pojď půjdeme k nám, dáme si kafe a ty mi všechno řekneš." Přemýšlím o tom co se mu mohlo stát. S největší pravděpodobností to bude něco s Alex. Max souhlasí a tak jdeme k nám domů.

Nechápou jak ji může stále tolik milovat. Když jsme byli malí všichni tři jsme byli nejlepší kamarádi. Každý den jsme spolu chodili ven, hráli jsme si, smáli jsme se spolu. Vždycky jsem věděla že Max cítí k Alex víc než jen přátelskou lásku a jí se na začátku taky libil. Když nám bylo šestnáct Max se jí vyznal, ona řekla že ho má taky ráda. A tak spolu začali chodit. Měli se opravdu rádi a byli krasny pár. Přála jsem jim to, ale ve skrytu duše jsem na Alex strašně žárlila. Chodili spolu asi rok, když Maxovi zemřel táta při autonehodě. Jel z práce a nějakéj opilej chlap do něj naboural. Oba byli na místě mrtví. A Max začal mít obrovské  deprese, několikrát se pokusil i o sebevraždu. Alex i já jsme se mu snažili pomáhat a podporovat ho jak jen to šlo. Pro Alex to bylo obzvláště těžké začal hodne pít, často ji do školy posílal smsky o tom jak myslí na sebevraždu a podobně. A pak začal být agresivní. Jednou se všechno nějak zvrtlo, a Max ji dal pěstí. Vzpomínám si jak ke mně přišla se slzami v očích a velkou modřinou na tváři. Řekla mi že ji uhodil když mu řekla že by se se smrtí svého otce už měl smiřit, že už to není normální. Nevím jestli jsem v tomhle s Alex souhlasila. Myslím že se smrtí tak blízké osoby se nesmiřite nikdy, ale na druhou stranu je pravda že s Maxem se od té tragédie téměř nedalo mluvit. A ta modřína pro ni byla jako posledni kapka. A tak se s ním Alex rozešla. Max ten rozchod opravdu  těžce nesl.

Byla sobota, Alex ode mě šla domů docela pozdě večer, protože jsme ještě dokoukavaly jeden film, už byla tma. Max šel z jedné hospody kde to zřejmě přehnal s pitím. Potkal Alex a nějak se spolu pohádali. Max byl pořádně opitý a začal být agresivní. Zbil ji do bezvědomí a utekl. A ona tam zůstala ležet. Naštěstí ji našla jedna sousedka a zavolala sanitku. 

Druhý den se probudila v nemocnici, naštěstí měla jen pár pohmožděnin a modřiny. Ale nejhorší bylo, že si všechno pamatovala. Věděla že ten kdo ji tak zbil byl Max. Začala k němu cítit obrovskou nenávist. Už ho nikdy nechtěla vidět. 

Maxovi druhý den došlo co udělal. Přišel za Alex do nemocnice a strašně se jí omlouval, přinesl ji nádherné květiny a prosil jí o odpuštění. Jenže něco takového mu nemohla odpustit. Vykázala ho z nemocničního pokoje a z plných plic na něj křičela že už ho nikdy nechce vidět. Její rodina ho zažalovala, ale jeho matka najmula toho nejlepšího právníka z celého New Yorku a Max dostal jen podmínku. Alex už se mu nikdy nedokázala podívat do očí. A já ho nenáviděla. Nenáviděla jsem ho za to, že ublížil mě nejlepší kamarádce, že se nechal smrti svého otce použití na tolik, že si tím skoro zničil život.

Uplynuly ale už skoro dva roky, a já tu teď sedim s Maxem Nicholsonem a snažím se ho utěšit. Asi před čtyřmi měsíci jsem zjistila že ho pořad miluji. Milují ho i přesto co udělal mě nejlepší kamarádce. Asi bych ho měla nenávidět, ale nedokážu to. Pořad si s ním potají píšu, tak aby to Alex nezjistila. Protože si jsem jistá že by mi to neodpustila.