Můj život??

Běh

Běžim, stromy kolem mě se mihají a já běžím rychleji a rychleji. Pálí mě lýtka, všechno mě bolí, ale pořád běžím. Když Max odešel řekla jsem si že si potřebuji jít vyčistit hlavu. Měla jsem v hlavě zmatek. A běh mi vždy pomůže. A tak jsem se oblékla, vzala si sluchátka a vyrazila.

Nemůžu přestat myslet na Maxe. Když jsme přišli k nám domů, postavila jsem vodu na kafe, a pobídla Maxe ať mi řekne co se stalo. Řekl mi, že viděl Alex s Lucasem jak se drží za ruku a líbají se. To pro mě byla novinka. Znají se teprve krátce a nemyslela jsem si, že je  typ holky která se  líbá a drží za ruku s klukem kterého zná sotva týden. Překvapilo mě to. Max z toho byl úplně mimo, ničilo mě to. Nenávidím když ho takhle vidím, což se bohužel stává často. Když jsem mu podávala hrnek kávy všimla jsem si čerstvé jizvy na jeho zápěstí. Odvrátila jsem oči. Zase se řezal. 

Pamatuju si když jsem poprvé zjistila že se Max řeže, bylo to asi měsíc po smrti jeho otce. Když jsem ho přišla navštívit a zeptat se ho jak se mu daří, zahlédla jsem jizvu na jeho zápěstí. Tenkrát jsem na něj začala křičet, co to dělá za nesmysly, že si nemůže takhle ubližovat, že okolo sebe má spoustu lidí kteří ho mají rádi. Ale dnes. Dnes jsem se zmohla jen tiché ,,proč?" Nechápala jsem jak si kvůli ní může takhle ubližovat.

Běžím dál a dál, už  se stmívá a tak se vrací zpátky domů a do uší mi hraje Demons od Imagine Dragons. Miluju hudbu, obzvláště s během je hudba nejlepší na odreagování. Je to jako útěk do jiného světa. Nebe se začíná zatahovat, nejspís bude pršet a tak zrychlím. Kapičky deště mi padají na tvář a já běžím...