Můj život??

Plovárna

Vejdu na plovárnu,překvapivě je tu málo lidí. Obvykle je tu téměř úplně plno. Venku je krásně teplo a tak se rozhodnu jít si zaplavat do venkovního bazénu. Rozložim si ručnik na lehátko a vydám se k bazénu.

Voda je příjemně chladná, ponořím se do ní a začnu plavat. Miluju plavání. Mé ruce rozráží vodu a já plávu dál a dál.

Po deseti bazénech se rozhodnu že si na chvíli odpočinu. Dnes jsem z nějakého neznámého důvodu unavená. Vylezu z bazénu, vrátím se na své lehátko. Lehnu si, zavřu oči a začnu relaxovat. A na chvilku usnu.

Když se probudim, podivam se na mobil a zjistim že je čas jit domů. Přehodim přes sebe ručník, ostatní věci si uklidim zpátky do tašky a jdu přes vnitřní bazén do sprch. Už jsem skoro u východu, když uvidím Maxe. 

Nejdřív ho vůbec nepoznávam. Plave v bazénu s nějakou dívkou, vypadá to že se dobře baví. Navzájem na sebe cákají vodu a smějí se u toho. Max vypadá šťastně, jako už dlouho ne. Zřejmě si to užívají.  Zajímá mě kdo je ta dívka. Má dlouhé blond vlasy a její smích zní jako zvonkohra. Max na ní může oči nechat.

A pak ji Max z zničehonic políbí. Je to letmý polibek na rty. Dívka mu polibek opětuje. Usmějí se na sebe a plavou dál.  Všechno jako by se kolem mě roztočilo. Mám co dělat abych se udržela na nohou. Nevěřím svým očím, tohle nemůže být pravda, prostě nemůže. Jen tam tak stojím a zirám jak se smějí a plavou pryč. Nedokážu ani popsat co cítím. Cítím prázdnotu.

Cestou domů si to vše přehrávám v hlavě. Bolí mě to, chce se mi brečet, chce se mi zalést někam hodně hluboko a už nikdy nevylézt. Čím víc nad tím ale přemýšlím, tím míň překvapivé mi to připadá. Od toho co se s ním Alex rozešla uplynula již dlouhá doba. A  Max měl sice pořád občas chvilky, kdy na ní myslel, ale v podstatě byla jen otázka času kdy si někoho najde. A ten čas už očividně přišel.