Ach, ti upíři... (Diabolik Lovers Fanfic)

Prolog

Chtěla bych hrozně moc poděkovat Saidie-chan za podporu!
********
Minulost

Mami.... Tati.... Proč se nehýbete? Co je to kolem vás? Je to červené.... A vlhké.... Proč jste tak studení? Natáhla jsem ruku a dotkla se máminých světlých blonďatých vlasů.... Mami? Najednou něco třísklo a za mnou se objevila nějaká vysoká postava. Fialové vlasy měla mírně rozcuchané.
„To já je zabila.... Zabíjet lidi je taková zábava! Pro polovičního démona a upíra nejlepší!"zasmála se ta žena. Vykřikla jsem a vyběhla ven z domu. Ovál mě studený vítr.
„Mě neutečeš!" zaslechla jsem hlas. Ještě víc jsem zrychlila a zastavila se u velké železné brány. Zatřásla jsem s ní, ale ona se neotvírala.
„Už tě skoro mám!!!!"zavrněla ta příšera a já zkusila s bránou zatřást ještě jednou. Tentokrát se už otevřela a někdo mě vtáhl dovnitř. Vykřikla jsem a otočila se. Stála jsem tváří v tvář bělovlasé dívce. Mohla být tak o rok dva starší než já.
„Klid. Pomůžu ti. Pojď se mnou." zašeptala a zavedla mě do domu. Tam přese mě přehodila deku a dala mi do ruky čaj.
„Jmenuju se Lilith de Demonia. Nebudu ti lhát. Jsem upírka." řekla tiše. Vykřikla jsem a odstrčila jí.
„Jsi stejná jako ta ženská!!! Nech mě jít!!!" křikla jsem a skryla se pod dekou.
„Já ti neublížím." zašeptala a pohladila mě po vlasech. Něco v jejím hlase mě přesvědčilo, že mluví pravdu. Chvilku jsme seděli v tichu, narušovaném jen praskáním ohně. Napadla mě šílená myšlenka.
„Jestli jsi upírka.... Přeměň mě taky. Už nemám nic co bych mohla ztratit." zašeptala jsem a ona se na mě překvapivě podívala.
„Jsi si jistá? Teprve před pár minutami si mě potkala...." řekla a já přikývla, „Bude to bolet. Ale jsem ráda, že potom nebudu sama." zašeptala ještě a zakousla se mi do krku. Od místa, kde byly zuby se linula vlna bolesti. Ale bylo to podivně příjemné. Pak jsem se napila i z ní a moje tělo se začalo uvolňovat.
„Za chvilku umřeš a znovu se oživíš. Nemusíš se bát." zašeptala a já upadla do bezvědomí.

*****

A tak se ze mě stal poloviční upír. Spolu s Lilith jsme vyrůstaly, spolu trávily čas. Ona, jako upírka z rodu velmi váženého byla silná. Svou nesmírnou sílu však nepoužívala moc často. Jen když mě chtěla ochránit. Kdokoliv se do mě navážel, strknul do mě, nadával mi, druhý den se objevil s pár jizvami a strachem v očích. Postupně jsme si vytvořily sesterské pouto a já se stala jediným člověkem komu bezvýhradně důvěřuje. A koho chce chránit.