Ach, ti upíři... (Diabolik Lovers Fanfic)

16. Kapitola: A jak to pokračovalo dál?

Málem jsem dnes zapomněla vydat... Ale vzpomněla jsem si a tak tu je nová kapitolka! Jinak, tenhle příběh už má přes 1000 přečtení, za což Vám hrozně děkuju! Užijte si dnešní kapitolku!

(Obrázek nemá s příběhem nic společného, ale musela jsem ho sem dát xD )
*****

Po chvíli jsem si uvědomila, že Shuu ani Yuuki nebyli dole. Exploze nemohli přeslechnout...

*Nezabil je, když jsme nedávali pozor?!*

Rychle jsem vyběhla nahoru a rozrazila dveře Shuuova pokoje.

„Hej vy dva! Jste v po-" To co jsem viděla mě doslova šokovalo.

Shuu ležel na Yuuki, která kromě kalhotek na sobě nic neměla a milý blonďáček toho na sobě taky moc neměl.

*Proto nás nevnímali....*

Dole se odehrávala bitva, kde šlo o život a oni dva se tu zatím....muchlovali?

Yuuki vypískla a přitáhla si peřinu. Shuu zrudl. Poprvé jsem ho viděla s ruměncem na tváři.

„E-Etto.... Omlouvám se.... Příště si radši zamkněte...." ušklíbla jsem se a rychle zavřela dveře.

„Jane-chan? Co se stalo? Jsi naprosto červená." řekla Lilith.

„Nic.... Pojď dolů Lilith-nee...." zamumlala jsem a začala jí táhnout pryč od....toho....no prostě od pokoje, „Musíme vysvětlit ostatním co se stalo."

Všichni už seděli a cpali se špagetami, které jako zázrakem zůstaly na stejném místě.

„Hej! Kdo vám dovolil si dát!" křikla Lilith.

„Klídek Lili-chan." řekl Ayato a strhnul ji k sobě na pohovku.

„Lili-chan?! Kdo ti dovolil mi tak říkat?!" zavrčela Lilith a já se usmála. Za chvilku přišli dolů i Yuuki a Shuu. Oba dva byli pořád v obličeji trochu více červení, než je u upírů zdrávo.

„Co se tu stalo?" řekl Shuu. Už měl zase svůj obvyklý výraz.

Lilith se pustila do vysvětlování a já se usadila na jiný gauč než Ayato, jen z preventivního důvodu.

„Nechtěla bys dneska pokračovat, kde jsme předtím skončili?" pošeptal mi Subaru do ucha a položil si hlavu ke mně do klína.

„S radostí." usmála jsem se a prohrábla mu vlasy. On se usmál a zavřel oči. Byl tak roztomilý...

*Ještě zbývá jedna věc....* Ušklíbla jsem se.

„Hej, Pane Perverzáku!Ještě pořád tě musím otestovat." křikla jsem na něj.

„Není to potřeba. Je jasné, že moje maličkost je pro Lili-chan jako stvořená." odsekl.

„Já myslím, že je to dobrý nápad. Můžeš začít zítra Jane-chan." usmála se Lilith a Pan Perverzák odsekl něco jako: „Tch." Jí se odporovat neodvážil.

*Jen počkej. Musím ti ještě oplatit to, že jsi mě málem utopil.* Ďábelsky jsem se usmála a Ayato trochu zbledl. Tedy, pokud to u upíra jde...

„Jo Lilith... Víš, že ty a Subaru jste příbuzní?" řekla jsem a ona semkla rty.

„Ano." řekla tónem, který označoval, že už se o tom nechce bavit.

Subaru natáhl ruku a pohladil mě po tváři.

„Miluju tě, Jane-san." řekl.

„Já tebe taky." usmála jsem se a dala mu pusu na čelo.

*****

Smrt Mary Elisabeth a Vladimira De Demonia byla velkým překvapením pro všechny. Verze o tom jak zemřeli byly různé. Nejčastější byla, že je zabil lovec upírů, když byli na cestě ke své dceři. Jen my jsme věděli jak to bylo doopravdy. Protože se Lilith stala poslední žijícím členem rodu De Demonia měla převzít úřad po otci a matce. Popel jejích rodičů nechala pohřbít, stejně tak i prach z 38 polovičních upírů, kteří se rozpadli. Potom se Lilith rozhodla, že všechny úřední záležitosti nechá svých úřednících, ale že je mám ovládnout aby nikdy nezradili. Pak se zabydlela zde ve vile Sakamaki, především u Ayata v pokoji.

Život se vrátil do starých kolejí. Naši upírci byli všichni pořád stejní. Jen Subaru se trochu změnil. Naučila jsem ho, se usmívat. Nálada, která v domě panovala byla opravdu klidná, i když občas přerušená výkřiky bolesti od Yui či když se najednou na podlaze v obýváku objevila bezvědomá dívka a kaluž krve, kterou musel Pan Perverzák vytírat a dívku donést zpátky. Lilith si myslela, že to byl on a tak ho k tomu donutila. (Ve skutečnosti jsem to byla já, ale to nikdo vědět nemusí)

O pár týdnů později se do vily Sakamaki přistěhovala další dívka.

*****

Budu velmi ráda, pokud zanecháte koment či Vote.
Přežijte to ve škole!

Vaše Ruunacchi