Tam, kde nechci být

Jayden

Prosím přečtěte si znovu od místa kde jste skončili, nešlo se mi to aktualizovat a chyběla tam půlka kapitoly (toto je kapitola První den)

Nůž. (jaké překvapení :D) Dlouhá, tenká, ostrá a nablýskaná čepel s jednoduchou nezdobenou rukojetí.
"Ne..." hlesla jsem skoro neslyšitelně a vstala jsem.

Nevím, kde se to ve mně vzalo, ale všechno utrpení, naštvání a agrese z posledních dní najednou vyplulo na povrch.

Naštvaně jsem kopla do bedýnky s nožem, která se rozlétla místností, zastavila až o protější stěnu a kus jí udrolila. Nechtěla jsem se na ni dívat.

Věděla jsem jen jedno: Mám půl roku, který skončí něčí vraždou. Řekla jsem si, že rozhodovaní, jestli ta mrvná budu já nebo ta žena z papírů, zkusím co nevíc oddálit.

Jestli mám zemřít já, tak ať si poslední půlrok života pořádně užiju! S touto myšlenkou jsem už dokázala vzít truhličku do rukou a zenést ji pod postel, která stála v kupodivu celkem útulném pokoji.

Tam jsem si odložila i batoh, a protože se mi teď nechtělo zabydlovat, rozhodla jsem se vyjít si na procházku po městě. Aspoň si osvěžím vědomosti o světě hloupých naučené v hnerrské "škole".
_________________

Bloumala jsem jedním krásným parčíkem města a pozorovala jsem všechno okolo. Nejvíc ale lidi. Bylo zvláštní, kolik z nich zaujatě hledělo místo na cestu do nějakých malých přístrojů a... hladili je?

Chvíli jsem přemýšlela, co to má znamenat a pak mi to došlo. Mobily!
"Závislost na mobilních telefonech rozšířená zejména u mladších generací..." Zazněla mi v hlavě slova z výuky.

Jak jsem byla zamotaná ve víru svých myšlenek, do někoho jsem vrazila.
"To si nemůžeš dávat pozor na cest- Bože, ty jsi..."

Stál přede mnou kluk asi stejně starý jako já v ruce třímal teď už poloprázdnou flašku s vodou a na sportovním triku se mu vyjímal mokrý flek.

"Promiň, promiň, promiň!" omlouvala jsem se.

"To je v pořádku. Ale víš co? Chtěl bych odškodné!" Trochu jsem se lekla, co bude chtít, ale nakonec po mě chtěl pouze jméno.

"Jsem Shairone."

"Tak tedy Shairone, v pět na tomhle místě. Zvu tě do kavárny."
Usmál jsem se a odběhl pryč.
Kdyby tak věděl kdo jsem... A kdo teprve budu.

Pohled Jaydena
Běžel jsem parčíkem a krk se mi ozýval, že už potřebuje zchladit. Musím se udržovat v kondici, i přes to, že je dnes první den Půlroku a já už viděl Hnerrského vyslance vcházet do toho zpropadeného domku.
Je to celkem pěkná tmavovláska.

Trochu jsem zpomalil a přiložil jsem láhev k puse, jenže do mě zrovna někdo vrazil a já se celý polil!

Chtěl jsem dotyčného seřvat, jenže to byla ona! Ta holka od Hnerrů! Tohle je tak skvělá příležitost, řekl bych, že bude stačit pozvání do kavárny, tam pár obvyklých triků a mohla by se zamilovat. A pak, s její důvěrou, už půjde zbytek hladce.

"Promiň, promiň, promiň!" zajíkala se.

"To je v pořádku. Ale víš co? Chtěl bych odškodné!" Dívka se zatvářila nedůvěřivě, ale uklidnila se, když jsem chtěl vědět pouze její jméno.

"Jsem Shairone."

"Tak tedy Shairone, v pět na tomhle místě. Zvu tě do kavárny."
Usmál jsem se a nechal ji tam stát.

Škoda, že je od Hnerrů, je celkem vtipná, sympatická, hezká, milá...
Ale ne, nic.

Omlouvám se za vzniklé problémy, musím říct, že mě to pěkně namíchlo - zmizení půlky kapitoly! No nic, snad se líbila, konečně něco zajímavého, ne? ;-)