Tam, kde nechci být

Wlirry a Kedlubna

Ráno mě vzburcoval čísi křik. Polekaně jsem se posadila na svém lůžku, vstala jsem a opatrně vykoukla na chodbu. Nikdo tam nebyl.

Nechtěla jsem mít špinavé nohy a tak jsem se vrátila k posteli, rychle jsem na sebe hodila spodničku, staré jednobarevné šaty, které tu nosily všechny dívky a hnědé šněrovací boty a vydala jsem se objevovat.

Měli jsme zákaz vycházet z cel před sedmou hodinou, takže jsem s každým krokem cítila jak mnou procházejí vlny adrenalinu.

Křik se ozval znovu, tentokrát trochu potišeji a přicházel z dívčích záchodů. No aspoň že ne z chlapeckých.

Opatrně jsem se plížila podél stěny k druhé kabince, která měla otevřené dveře a z které vycházel ten nářek.

"Wlirry! Co se stalo?" zeptala jsem se, když jsem spatřila zkrčenou dívku.
"Všechno se stalo!" zafňukala Dvojka a schovala mokrý obličej do dlaní. Hmm... asi měla depku, tu jsem mívala ze začátku taky a celkem často.

Wlirry nejspíš nechtěla o svých problémech mluvit a tak změnila téma.
"Jsou mi už malé šaty. Nemohla bys mi dát ty tvé a zažádat si o nové? Tedy o staré nové... No víš jak to myslím."

Vím, oblečení se tady dědilo, ale nechtěla jsem jí dávat své šaty, tyhle jsem měla ráda. Aspoň jsem dvojce líbila, že se půjdu na její šaty zeptat Hnerrů s ní.

"A do hajzlu, jde sem Kedlubna, asi nás zaslechla." Rychlostí blesku jsem vystřelila z kabinky, kde byla Wlirry do jiné a přibouchla jsem dveře.

Kedlubna byla Hnerrka, která s námi trávila nejvíce času= týrala nás ze všech nejvíc a nosila jako jediná z Hnerrů podpadky, podle toho jsem taky poznala, že se blíží.

"Ale no tak! Nehraj to na mě! Ty tady děláš nějaké špatnosti! Takhle brzo jsi vstala, abys do dveří vyryla sprosťárny a urážky, co?" zachrčela Kedlubna a rozkašlala se.

Takže si myslí, že je tu jen jeden člověk? Někdo z nás musí zareagovat... Tak fajn Wlirry, ale mám to u tebe.
"Nic zlého tu nedělám, vážně. Jen se mi chtělo na záchod!" ohradila jsem se.
Ta baba si ale nedá ujít příležitost šikanovat jakékoli dítě.
"Já vás znám, vy spratci, zničíte, co se dá. Vylez ven, hned!"

Neodvážila jsem se odporovat a tak jsem spláchla, posunula západku u dveří a vylezla ven. I když jsem nebyla nijak malá, Kedlubna na mě shlížela z výšky a pak se jí po tváři rozlil široký hrůzostrašný úsměv.

Další část je na světě, otázkou je, jestli tu má zůstat... Když dáte vote nebo napíšete názor budu alespoň vědět :) Děkuju a mějte se krásně! ^.^