TEN, CO SE NENARODIL

BLÁZEN?

Ráno se probouzím do strašlivé tmy, kdyby jsem neměla rozzsvícenou lampičku, nejspíš bych skoro nic neviděla a začala bych panikařit. Myslím, že už je čas vstávat, ale nejsem si úplně jistá. Podívám se skrz dveře, směrem do kuchyně, jestli se tam nesvítí. Moje dveře jsou uprostřed prosklené, ale to sklo není úplně hladké, spíš takové kostrbaté, zkreslující a to se mi na těch dveřích líbí. Světlo a tmu přes ně vidím, ale lidi jenom jako obrys. Nevypadá to, že by se v kuchyni, jídelně či obýváku svítilo, nejspíš jsme se už jenom vyspala, ale vstávat ještě nemusím. Dnes v noci jsem se párkrát vzbudila. Chvilkama jsme se snažila vykoumat něco ohledně toho mrkajícího kluka, ale čím víc na to myslím, tím méně se mi to všechno zdá pravděpodobné. Zdálo se mi, že jsem o tom řekla Elis... nejspíš by to nebyl špatný nápad, vlastně jenom do té doby, než ten sen začal pokračovat. Elis na chvíli někam odběhla, potom se vrátila a říkala ať si z toho nic nedělám, že za chvíli to bude dobré. A opravdu jsme si z toho nic nedělala, ale potom u našich dveří zazvonili nějací lidé. Chtěli, abych jela s nima, mně se sice moc nechtělo, ale Elis mi zase říkala, že to bude dobré, tak jsem jí věřila a odjela s nima, v tu chvíli mě vůbec nenapadlo, kam jsme to vlastně jeli. Jak nejspíš správně tušíte, odvezli mě do blázince. Oblékli mě do svěrací kazajky a zavřeli do malé místnosti jenom s tvrdou postelí a stolkem s jednou židlí. Blázinec je opravdu na zbláznění a ještě, když vás obléknou do svěrací kazajky a zavřou do místnosti 4x4 metrů. Chápu, všechny ty blázny, že se tam jejich psychické onemocnění většinou ještě zhorší. Já bych to opravdu nevydržela a největší problém by mi dělala ta svěrací kazajka. No a potom jsem se probudila. To by mi Elis nikdy neudělala, ale stejně jí to neřeknu, bála by se. Tak tenhle sen byl strašný, ale když jsem se probudila o něco později znovu, napadla mě jedna, myslím, že dobrá myšlenka. Mohla bych se podívat na internet, zkusit zjistit, na co ten kluk vlastně tu reklamu dělal. Potichu odsunu svoje kolečkové křeslo a sednu si do něj. Na klín si položím laptop a zapnut ho. Jsem tak ráda, že nemám epilepsii. Myslím, že se lidé, co ji mají nesmějí dívat na televizi, ani do počítače... tak to mužů být ráda, že mám jen ten všelijaký strach. Myší najedu na google a začnu psát do vyhledavače.: ,, Reklama s klukem '' Vyhledavač mi toho vyhledá opravdu hodně. Kliknu na obrázky a sjíždím myší dolů a zase jenom dolů. Reklam s nějakým tím klukem je tu opravdu mnoho, ale žádná, která by vypadala jako tamta. Ještě chvíli to tam prohledávám, ale potom už to vzdám. Je toho tam mraky, to bych to nikdy nenašla. Takže z tak bezva nápadu se stane taková hloupost. Achjo. Když odtrhnu oči od obrazovky laptopu, musím se pořádně rozkoukat. Přijde mi, že už se začíná rozednívat. Laptop odložím zpět na psací stolek, zasunu židli a jdu si udělat snídani. Zatím jsem o té reklamě zjistila jenom, no... vlastně nejspíš nic.

Ahoj všichni, jsem opravdu šťastná, že si tento příběh našel několik věrných čtenářů. +- 140 lidí, co si tento příběh přečetlo a zatím 24 votes a to všechno jenom za 4 kapitoly! Doufám, že se Vám příběh bude i nadále takhle líbit a jestli ne, nevadí, ale napište mi to do komentářů. Omlouvám se za chyby. Vaše nadmíru spokojená ☆ Klára ☆

■ only 3 days ■