TEN, CO SE NENARODIL

A JSEM V HÁJI!

Takže:
1) ten kluk na tebe opravdu mrknul
2) ty sis povídala s holčičkou na plakátě
3) ano, je to pravda, nezbláznila ses a dobře si to vše zapamatuj, myslím 1, 2 a 3 bod

Tak a je to. Myslím, že mám hotovo!

Samozřejmě mě po dlouhé době vzbudil sen. Nevím, jestli byl ošklivý či děsivý, ale vzbudil mě. Vlastně byl docela divný, hodně divný. Mluvila jsem s dívkou na plakátě a ani mě nepřemohl strach. To nemohla být skutečnost!
Nechce se mi vstávat, ale mám sucho v krku, a proto se stejně musím zvednout a dojít se napít. Naštěstí mám sklenku s vodou u sebe na stole.
Kouknu se na své digitální hodiny. Už je ráno. Myslím, že už bych stejně měla vstávat. Pokládám skleničku na stůl, ale nakonec ji tam nepoložím. Proč? Jen si tam tak leží. Papírek, který jsem nejspíš napsala ještě včera večer. Chytím ho a přidržím blíž u okna. Nechce se mi rozsvěcet, Elis by byla zvědavá, co se děje. Snažím se rozluštit, co jsem to tam psala. Jo, aha. Hm.. To je fakt divný! On, to nebyl sen! Je to tu černé na bílém! Nebyl to sen. Zahledím se na pouliční lampu. Ještě pořád svítí. Právě mě něco trklo! Odtrhnu oči od svitu lampy a otočím se na mojí lampičku. Je tmavá, zhasnutá. Opatrně na ni sáhnu. Není horká, ani teplá. Neměla bych to dělat, ale já přece musela spát s rozsvícenou lampičkou. Nevím, co se to děje, ale možná se začínám zbavovat svých strachů.
Pro jistotu vložím lístek do obálky a tu do šuplíku. Vydám se do kuchyně, stejně bych za chvíli už vstávala. Šouravými kroky se k ní pomalu blížím. ,, Áááá! '' ticho prořízne můj, teď vyděšený křik. Srdce mi tluče jako o závod. Chvíli bude trvat, než se z toho šoku vzpamatuju. Sednu si na židli, tedy spíš se na ni svalím. Chytnu se za hlavu a snažím se uklidnit. ,, Ty jsi mi teda dala! Co tu děláš? '' ptám se Elis. Mimochodem, byla to ona, které jsem se tak lekla. Takové nevinné stvoření, které vypadá jako andílek a dokáže mě takhle vyděsit! ,, Stejně bych za chvíli vstávala. '' to má pravdu, ale není to odpověď na mou otázku. ,, Co tu tedy děláš tak po tmě? '' upřesním svoji otázku. ,, Čekám tu na tebe. '' odpoví jaksi divně. Cítím, jak mi po zádech běhá mráz a trochu mi vstávají vlasy na hlavě. Kde je ten milý, hodný a plachý človíček? ,, N-na mě? '' trochu se zakoktám. Už nechci být ta plachá Loreen, která věčně sedí v koutě. Zbavím se jednoho strachu a hned je tu další. Ne! Z Elis mít strach nebudu. Nic se přece neděje. Zatím...
,, Neděs se. '' řekne už tím jejím líbezným hláskem a zachrchlá. ,, Já jen se tě chci na něco zeptat. '' řekne tajemně. ,, Tak už mluv. '' vyjedu na ni. Chci tuto nepříjemnost mít za sebou. Teď se pro změnu lekne ona. ,, Promiň. '' špitnu sotva slyšitelně. ,, Možná sis všimla, že si neměla rozsvíceno... '' áha. To teda všimla! ,, Usnula si, když si něco dělala na stole. '' tak takhle to bylo. Nezbavuji se strachu. ,, Něco jsem zahlédla. Něco, co sis právě psala. '' ,, Zahlédla? '' zeptám se jí podezíravě, protože vím, že si to určitě přečetla. ,, Co chceš slyšet? Že jsem si to přečetla? Dobře, přečetla jsem si to. '' odpoví. ,, Dobrá. '' řeknu jí na to. Myslím, že se nic moc nestalo. ,, A jelikož jsem strašně zvědavá, chtěla bych to vysvětlit. '' dodá a já vím, že jsem v háji...

Ahojky, tak tohle je taková ta nudná kapitola. Žádná akce, žádné drama, ale příště si myslím, že bude lepší. Chci Vám popřát šťastný nový rok! Vaše * Klára *