TEN, CO SE NENARODIL

ŠKOLA

Škola. Co je to škola? Pro většinu něco jako vězení. Je to jenom budova, ve které se schází děti od šesti let, do patnácti. Také jejich učitelé, aby těm dětem něco nového řekli. Tak to je základní škola. Potom je tu gymnázium. To je buď osmileté, nebo šestileté a potom je tu střední škola a ta trvá čtyři roky. A poslední je vysoká škola. Jak už jsem vám říkala na začátku, já chodím do druháku na střední školu. Mně škola jako vězení nepřijde. Spíš trochu jako ten blázinec, neboli, jak by řekli spolužáci, cvokhouse. Lidi nemají rádi školu, protože se tam učí něco nového a potom z toho musí psát různé písemky, ale chodí do ní, protože tam mají spoustu kamarádů. Já to mám naopak. Ráda se přiučím nové věci, ale nemám kamarády. Asi vás zajímá, proč mluvím zrovna o škole. Možná vám to došlo, ale možná taky ne. Já totiž právě JSEM ve škole. Podívám se na hodinky, abych zjistila, kolik je hodin a kdy tohle trápení skončí. Máme češtinu. Né, že bych ji neměla ráda, jenom že, když posloucháte kecy, jedný holky, která má hlavu dutou jak pařez a hádá se s učitelkou, že tričko se píše s ypsilon, opravdu si připadáte, jakoby jste byli ve třídě se samými blbci. ,, Amber! '' rozčílý se učitelka. ,, Tričko se prostě píše s měkkým i. Neptej se mě proč, taky to nevím. Tričko se prostě píše s měkkým i, je to cizí slovo! A tímto končím debatu! '' dořekne učitelka celá udýchaná. Myslím, že jí její rodiče dali to správné jméno. Amber totiž v překladu znamená jantar. Nechápu, jak ji mohli přijmout na střední. Učitelka začne už normální výklad. V tuto chvíli přestanu vnímat. Tryčko Amber mě opravdu dostalo, ale teď už se zase nesoustředím. Ráno jsem zatím nikde venku ten plakát neviděla. Začíná mě to dost děsit. Nejdříve na mě ten kluk mrknul a teď mi ta holka, teda plakát s tou holkou nešel vyfotit. To vypadá, jako by ta holka byla upírka. Potichu se zasměju. ,, Loreen? Je tu něco k smíchu? '' ozve se učitelka. Dnes je to poprvé a doufám, že i naposledy, co se na mě všichni otočili. ,, Promiňte. '' špitnu. Učitelka se otočí a začne znovu něco říkat. Trvalo to asi jednu minutu, ale stejně to bylo strašné. Život, si nikdo nevšímá se mi vlastně docela líbí. Znovu se podívám na hodinky už jen 10 minut do konce této hodiny. Vlastně tedy do konce dnešního vyučování. ,, Pusťte nás prosím dřív. '' slyším někoho, jak prosí učitelku. Radši bych tu ještě chvíli zůstala, i když... mohla bych se ještě jít podívat, jestli by ta reklama nebyla někde na náměstí.

Ahojky, dnešní kapitola není nijak moc zvláštní, prostě obyčejný den ve škole. Doufám, že se Vám stejně alespoň trochu líbila. Zítra nevím jestli bude další část, každopádně Vám tedy přeji Veselé Vánoce. Omlouvám se za chyby. ☆ Klára ☆

■ only 22 hours ■ ( nevím jak vy, ale my večeříme v šest a po večeři je chvíli klid a potom zazvoní zvoneček a potom už nejspíš víte, co nastane... :-) )